**VINCENZO**

„A teď,“ zachraptím drsným a temným hlasem, očima visím na jejích,

„dostaneš moje péro.“

Dech se jí zadrhne – prudce, dychtivě –, oči se jí rozšíří a pohled jí sjede tam, kde má ruka stále svírá tlustou, napnutou bouli přes látku kalhot.

Jednou ji přejedu – pomalu, záměrně –, aby viděla obrys každého tvrdého centimetru tlačícího se na látku, i tmavou skvrnu předejakulátu, která už na