**VINCENZO**

„Vyber si!“ zasyčím a to slovo se mi vydere z hrdla – hluboké, drsné, na hranici něčeho nebezpečně blízkého zoufalství.

Roztřeseně vydechne – přerývaně, dychtivě – a boky se jí mimoděk zvednou ke mně, jako by se tomu nedokázala ubránit, jako by se její tělo už dávno rozhodlo, i když se její mysl ještě pořád drží poslední roztřepené nitky vzdoru.

Čekám.

Péro mi bolestivě pulzuje proti