**CAMILLA**

„Nenávidím tě,“ zamumlala jsem.

„Lhářko,“ zašeptal a rty se otřel o můj ušní lalůček.

„Nenávidíš to, jak moc mě nenávidět nedokážeš. To je to, co ti v noci nedá spát, že jo? Vědomí, že ses pode mnou s křikem rozpadla na kusy – škemrala o nášup –, zatímco tvoje pusa pořád mlela, že bys radši chcípla, než bys mě chtěla znova.“

Pokusila jsem se o posměšné odfrknutí, ale vyznělo to chabě,