**VINCENZO**

„Donuť mě,“ řeknu hlasem nízce posazeným a chraplavým a vyzývám ji každou slabikou.

Na zlomek vteřiny ztuhne – zorničky se jí rozšíří, rty se pootevřou v prudkém, tichém lapnutí po dechu.

Tohle vteřinové zaváhání je všechno potvrzení, které potřebuju: její tělo už ví to, proti čemu její pusa pořád bojuje.

Pak mě oběma rukama zatlačí do hrudi – slabě, polovičatě –, snaží se vytvořit pr