**VINCENZO**

Skloním hlavu a plochou jazyka přejíždím po její bradavce v pomalých, promyšlených kruzích –

jednou, dvakrát brnknu špičkou o ztuhlý pupenec, dokud nezakňučí – tiše, bezděčně, bezmocně.

Pak ji celou sevřu do úst a prudce ji nasaji, přičemž zuby přejedu tak akorát, aby to štíplo, ale neprotrhlo kůži.

Celé její tělo škubne, jako bych do ní pustil proud.

Než to stačí potlačit, vyklouzne