**VINCENZO**

Práskl jsem dveřmi ložnice silněji, než jsem měl v úmyslu.

Ruka mi na klice zůstala o vteřinu déle, než bylo zdrávo, klouby bílé, jako by nějaká ubohá část mého já čekala, že na mě zavolá, ať se vrátím.

Nezavolala.

Přejel jsem si dlaní po tváři, cítil strniště i pot, který mi na kůži chladl po tom, jak jsem ji před chvílí mrdat do matrace jako smyslů zbavený.

Péro jsem měl v kalhotách