POHLED VALERIE

Svět nad hladinou byl jen rozmazanou šmouhou vln a stínů, jediné, co jsem však vnímala, byl ten dusivý chlad.

Mé končetiny sebou bezmocně házely, těžké a nepoužitelné, zamotané do mokré látky mých šatů. Zmocnila se mě panika, mnohem krutější než samotný mráz. Plíce mi křičely, ale mysl řvala ještě hlasitěji.

*Znovu ne. Už znovu ne!*

Jezírko s kapry sice působilo jen jako okrasné a n