POHLED GAELA

Cestu domů jsem si sotva pamatoval – jen vytrvalé dunění motoru a pachuť viny a neklidu, která mi hořkla v ústech.

Když jsem dorazil, zůstal jsem sedět na příjezdové cestě s vypnutým motorem, zalitý tichem a odsuzující září měsíce, ruce obemknuté kolem volantu, jako by to byla jediná věc, která mě drží při zemi.

Zazvonil mi telefon.

Brant.

Vteřinu jsem s těžkou hrudí zíral na displej,