POHLED GAELA

„Mami!“

Hlas mého syna se odrazil od stěn čekacího sálu, jasný a zvučný jako zvon. Všechny hlavy se otočily, ale já sledoval jen Valerii.

Celé její tělo strnulo – znehybněla tím způsobem, který jsem tak dobře znal. Šok. Nevěřícnost. Instinktivní zachvění, než ji plnou silou zasáhnou emoce.

Ani si nevšimla, jak se Tessa nenápadně vytratila a přes rameno na mě spiklenecky mrkla.

A pak,