POHLED DAPHNE

V celém svém životě jsem nepocítila k ničemu takovou nenávist jako k pohledu na něčí úsměv.

Můj tým skončil zkurveně poslední, sotva jsme překročili hranici únikové zóny, než vypršel čas – zbití, zkrvavení a ponížení.

A Declan – náš zasraný alfa – místo aby svůj hněv obrátil proti té, která byla za naše selhání zodpovědná, se na Veru usmál s výrazem nebezpečně blízkým uznání.

„Vedla