Siennin pohled

Když za mnou Marcello přišel do nemocnice podruhé, nebyl sám a v obličeji neměl ten svůj obvyklý zamračený výraz. Nevěděla jsem však, co je horší – zda mračení, nebo tenhle šibalský pohled.

Vešel do pokoje beze strachu a každý jeho sebevědomý krok mi připomínal všechny ty chvíle, kdy proti mně se vzrušením ve tváři vztáhl ruku.

Spatřila jsem osobu za ním a na klidu mi to nepřidalo.