Pohled Sienny

Cesta ubíhala v tichu, které Dario vyplňoval převážně tím, že si bezcílně pohrával s ovládacími knoflíky na palubní desce; obočí měl stažené nelibostí a lehkým náznakem bezdůvodné frustrace. Po chvíli s tím úplně přestal a civěl před sebe s ponurým výrazem.

Byla to nabídka ze soucitu. Alespoň tak to působilo. Dario věděl, že Marcello by mě z nemocnice nevyzvedl – buď zapomněl, že mě