Preston předstoupil před Vivicu a vlastním tělem ji zaštítil.

V jeho pohledu mrazilo, jako by byl ukutý z ledu.

„Jen do toho, udělej ještě jeden krok. Zkus to,“ varoval ji Preston.

Brielle se pod jeho pohledem zachvěla a instinktivně ucouvla.

Nemínila se však jen tak vzdát. Zpoza Prestonových zad na Vivicu zavolala:

„Vivico! Řekni něco! Udělalas to schválně?!“

Vivica konečně odložila šálek s kávou