Lydia šla za ní, v obličeji bledá a nepřítomná, jako duch plující místností.

Když došla ke dveřím, ohlédla se.

Vivica tam stále stála s netečným výrazem.

Jako by se jí nic z toho, co se právě odehrálo, ani v nejmenším nedotklo.

Lydia pootevřela rty, jako by chtěla promluvit, ale pak je beze slova zase semkla.

Dveře tiše zaklaply.

Hodovní sál se ponořil do ticha.

Preston střelil pohledem po svém as