MARCELLA

Stála jsem před stísněným koupelnovým zrcadlem a tupě zírala na svůj vlastní odraz. Z brady mi vytrvale kapala studená voda z kohoutku a cákala do otlučeného porcelánového umyvadla, ale ten ledový šok nedokázal ani v nejmenším smýt hříšné vzpomínky, které mi zaplavovaly mozek. Rty jsem měla citlivé a oteklé. V čelisti mi přetrvávala slabá, neodbytná bolest. Pokaždé, když jsem polkla, mi mysl krutě přehrála ten přesný pocit, jak tlusté péro Magnuse Thorna klouže za mé rty. Vzpomněla jsem si na tu těžkou, dominantní váhu jeho pevné erekce ležící na mém jazyku. Vzpomněla jsem si na pižmovou, mužnou chuť jeho kůže a syrovou sílu sálající z jeho mohutné postavy.

Chytila jsem se okrajů umyvadla tak pevně, až mi zbělely klouby na prstech. Musela jsem na to přestat myslet. Pevně jsem zavřela oči a poručila svému mozku vymazat obraz toho miliardářského mafiánského bosse, jak nade mnou ve tmě sténá, ale ta necudná vzpomínka jen zarývala své drápy hlouběji do mé psychiky. Celý život jsem strávila tím, že jsem byla hodná, poslušná dcera. Dodržovala jsem pravidla. Držela jsem hlavu skloněnou. A přesto jsem ještě před několika hodinami padla na kolena a dychtivě vykouřila péro tomu nejnebezpečnějšímu muži, jakého jsem kdy potkala.

„Chápeš, co ti říkám, Nino?“

Matčin ostrý hlas mě vrátil do reality. Rychle jsem zamrkala, popadla obnošený ručník a osušila si obličej. Vyšla jsem z koupelny a vstoupila do naší malé, skromné kuchyně. Matka stála u linky, postoj měla strnulý podtónem nervózní energie, která určovala její existenci už od chvíle, kdy otec zemřel. Dívala se na mě vytřeštěnýma, vážnýma očima a vyžadovala mou plnou pozornost.

Přikývla jsem a nutila svůj výraz, aby zůstal naprosto neutrální. „Ano, mami. Chápu.“

Těžce si povzdychla a otřela si ruce do zástěry. „On je náš...“

„Mami, přijdu pozdě na přednášku. Říkáš mi to pořád dokola od chvíle, co vyšlo slunce. Budu k němu neuvěřitelně milá a uctivá.“

Vzala jsem svůj obnošený kožený batoh z kuchyňské židle a hodila si ho přes rameno. Zoufale jsem potřebovala z tohoto domu utéct, než mě dusivá vina a matoucí nával přetrvávajícího chtíče připraví o dech. Matka strávila celé dopoledne tím, že mi kázala o Magnusi Thornovi. Včera se vrátil do země a stěhoval se do toho dechberoucího, rozlehlého sídla přímo naproti našemu domku. Podle ní jsme mu vděčily za své životy. Financoval naši existenci. Byly jsme jeho dlužnicemi způsoby, které jsme nikdy nemohly splatit, a jakýkoli nedostatek respektu by byl osudovou chybou.

„Skvělé. Přijdeš večer domů?“

Zaváhala jsem u vchodových dveří a upravila si popruh tašky. „Zatím moc nevím. Přednášky se můžou protáhnout.“

„Neztrácej volný čas touláním s kamarády. Prostě se vrať domů a buď se mnou, ano? Musíme si udržet náležitou tvář.“

Přešla jsem zpátky přes linoleum, naklonila se a vtiskla jí jemný polibek na obě tváře. „Dobře. Prostě přijdu rovnou domů. Slibuju.“

Odtáhla jsem se, rozloučila se s ní a vyklouzla ze dveří. Do tváře mě udeřil svěží ranní vzduch a přinesl chvilkovou úlevu. Seběhla jsem krátké betonové schůdky na chodník. Byl to zbrusu nový den. Dala jsem si tichý, neotřesitelný slib, že ty živé obrazy včerejší noci vyženu z hlavy. Nebudu myslet na jeho tvrdé péro. Nebudu myslet na to, jak jeho temné oči plály prvotním hladem.

Otočila jsem hlavu a pohlédla přes ulici. Nádherné, masivní sídlo se tyčilo jako pevnost. Byl to rozlehlý areál s vysokými železnými branami, bezchybnou zahradní úpravou a zastrašující aurou nepředstavitelného bohatství. Aby ten muž vlastnil takové panství a celý tento střežený pozemek, musel to být multimiliardář. Ze samotného rozsahu jeho moci se mi nervózně sevřel žaludek. Odtrhla jsem pohled od té impozantní stavby, znovu z hlavy vykopla zakázané myšlenky na něj a vydala se na dlouhou cestu do kampusu.

*

Přednáškový sál byl narvaný, vydýchaný a ozýval se v něm monotónní hlas profesora historie. Seděla jsem blízko zadní řady, sešit otevřený a perem jsem bezmyšlenkovitě kroužila po linkovaném papíře. Snažila jsem se soustředit na výklad, ale v hlavě jsem měla naprostý chaos.

Vivian, moje nejlepší kamarádka, se naklonila přes lavici a šťouchla do mě ramenem. „Trent se s tebou fakt rozešel?“

Upírala jsem oči na tabuli a držela hlas nízko. „Jo, probereme to po hodině.“

„Ten malej parchant. Jak mohl?“

Vivian si odfrkla, založila paže na prsou a obrátila pozornost zpět k přednášejícímu. Cítila jsem, jak z ní v tom těsném prostoru sálá vztek. Vivian mě vždycky divoce chránila a zpráva, že mě můj přítel po třech měsících bez okolků odkopl, ji zaručeně musela vytočit.

Přednáška se vlekla celou věčnost. Sledovala jsem hodiny na zdi, jak odpočítávají vteřiny, a vnímala, že Vivian sotva dokáže v klidu sedět. Během pár minut profesor konečně shrnul závěr, posbíral papíry a odkráčel ze třídy. Místnost okamžitě propukla v hlasitý sbor skřípajících židlí a překrývajících se rozhovorů.

Vivian se okamžitě otočila na sedadle a pohlédla na mě. „Vyklop to, Nino. Nevynechej jediný detail.“

Tence jsem si povzdychla, odložila pero a zavřela sešit. Vzpomínka na Trentův samolibý, povýšený obličej mi vařila krev v žilách. „Řekl, že jsem moc...“

Odmlčela jsem se a rozhlédla se po přeplněném přednáškovém sále. Kolem naší lavice procházeli studenti a jejich hlasy se nesly vzduchem. Tohle nebylo místo, kde bych měla rozebírat svůj žalostný sexuální život – nebo spíš jeho absenci.

Odsunula jsem židli a vstala. „Možná bychom měly zajít do kavárny a probrat to tam. Stejně potřebuju dávku kofeinu.“

Vivian nacpala knihy do plátěné tašky a vyskočila na nohy. „Ukaž cestu.“

Vyšly jsme z univerzitní budovy a přešly nádvoří kampusu směrem ke studentské kavárně. Celou cestu Vivian strávila nadáváním na to, jak Trenta roztrhá na kusy za to, že se se mnou rozešel. Vyhrožovala, že mu objede auto klíčem, zničí mu pověst a postará se o to, aby už v kampusu nesbalil jedinou holku. Nechala jsem ji vypovídat a v její věrnosti nacházela aspoň drobnou útěchu.

Vstoupily jsme do teplého, kávou provoněného vzduchu podniku. Místo praskalo ve švech pod náporem studentů skloněných nad notebooky a studijních skupinek dohadujících se nad učebnicemi. Podařilo se nám ulovit malý kulatý stolek v zadním rohu, stranou od nejhoršího hluku. Objednaly jsme si dva velké šálky černé kávy, usadily se do židlí a připravily se mluvit.

Ovinula jsem obě dlaně kolem teplého keramického hrnku. „Takže Trent prohlásil, že jsem moc necitlivá k mužským dotekům a že bych se měla rovnou stát jeptiškou.“

Pokrčila jsem rameny, abych zamaskovala bodnutí té urážky, a pomalu usrkla hořké kávy.

Vivian práskla dlaní do dřevěného stolu, až naše šálky s kávou zadrnčely. „Cože, kurva?! Ten malej zmetek si myslí, že je snad něco extra? Měl by děkovat všem svatým, žes s ním vůbec začala chodit. Vždyť ti nesahá ani po kotníky. Jeptiška? Vždyť on sám má sex-appeal jako mokrej hadr na podlahu!“

Ukazováčkem jsem obkreslila okraj hrnku a zírala dolů na tmavou tekutinu. Trentova slova bolela – ne proto, že bych ho milovala, ale protože jsem se v koutku duše bála, že má pravdu. Kdykoli se mě Trent pokusil dotknout, jeho ruce mi připadaly neobratné a otravné. Když mě políbil, necítila jsem nic. Mé tělo zůstávalo tvrdošíjně suché a netečné. Přesvědčila jsem samu sebe, že mé libido je prostě porouchané, že jsem zkrátka neschopná pocítit ten výbušný nával sexuální touhy, o kterém všichni ostatní básní.

Vivian se naklonila přes stůl a oči se jí rozzářily náhlým nápadem. „Víš co? Mám nápad.“

Odložila jsem šálek s kávou zpět na podšálek. „Jaký nápad?“

„Prostě musíš začít randit s někým jiným. S někým nekonečně víc sexy, než je Trent. Vsadím krk na to, že je to jeho vina, když tě nedokázal vzrušit. Určitě vůbec neumí sáhnout na ženskou. Najdi si jinýho kluka, kterej tě doopravdy rajcuje, a uvidíš, jak rychle tvoje tělo zareaguje.“

Rušný hluk kavárny splynul v tlumený šum. Už jsem neslyšela baristu vyvolávat objednávky ani štěbetání studentů poblíž. Vivianina slova mi hlasitě doznívala v lebce, odrážela se tam a dožadovala se mé pozornosti.

*Jiný chlap, který mě rajcuje.*

Do klína mi vystřelil ostrý, elektrický zášleh. Ve chvíli, kdy mi do mysli vstoupila představa vzrušení, dokázala jsem myslet jen na jediného člověka. Na toho jediného člověka, na kterého bych za žádných okolností myslet neměla. Na Magnuse Thorna. Vzpomínka na jeho hluboké, animální zavrčení mi rozechvěla kosti. Vzpomněla jsem si na jeho ohromnou velikost, na brutální sílu v jeho rukou a na temné nebezpečí číhající v jeho pohledu. Už jen ta přízračná představa jeho tlustého péra spočívajícího v mých ústech způsobila, že se mi kunda pevně stáhla. Mezi stehny se mi shromáždil náhlý, nezaměnitelný příval vlhka.

Vivian měla pravdu. Nebyla jsem rozbitá. Nebyla jsem necitlivá jeptiška. Byla jsem jen vyhladovělá po skutečném muži, po dominantním predátorovi, který dokáže mému tělu bez námahy poroučet, a ne po vysokoškolákovi tápajícím ve tmě.

Vivian zaťukala klouby prstů o dřevěnou desku stolu. „Nino? Vnímáš mě vůbec?“

Trhla jsem sebou a vrátila se do reality, srdce mi zběsile bušilo o žebra. Zavrtěla jsem se na židli, náhle si až příliš vědoma mokra ve svých kalhotkách. „Co? Jo, vnímám. Poslouchám.“

Vivian přimhouřila oči a zkoumala mou rozpálenou tvář. „Moc to tak nevypadá. To tě ten rozchod tak sebral?“

Její výraz změkl a přešel z čistého vzteku do něúcitného soucitu.

Zavrtěla jsem hlavou a zamumlala: „Ani ne.“

„Jasně, zas tak moc tě to bolet nemůže. Vždyť jste spolu byli sotva tři nebo čtyři měsíce. Ale teď jsi úplně mimoňovala. Na cos myslela?“

Popadla jsem kávu a pořádně se napila, přičemž jsem si spálila jazyk. „Na nic. Vůbec na nic.“

Odmítla jsem se jí podívat do očí. Kdyby Vivian věděla, že tu sedím a jsem celá mokrá ze vzpomínky na to, jak kouřím miliardářského mafiánského bosse, zcvokla by se.

Vivian se opřela v židli a na rtech jí pohrával spiklenecký úsměv. „Můžu tě seznámit s jedním klukem. Je nehorázně žhavej. Rozhodně jeden z nejhezčích kluků na vejšce. Dělá sport, má skvělý auto a ví, jak se chovat k holce.“

Vynutila jsem si zdvořilý úsměv. „Vážně?“

„Fakt. Jsem si jistá, že z něj budeš vlhká, jen co ho uvidíš. To je přesně to, co potřebuješ, abys ze sebe smyla ten Trentův puch.“

Podívala jsem se na své ruce s plným vědomím, že žádný vysokoškolák se nikdy nemůže rovnat bezohledné síle Magnuse Thorna. „Doufám.“

Vivian na mě mrkla a popadla tašku, jak jsme se chystaly k odchodu. „Zítra vás seznámím. Připrav se na to, že o to panenství přijdeš tím nejsladším možným způsobem, Nino. Dokážeme Trentovi, jak moc se pletl.“

*

Cesta domů mi připadala kratší než obvykle, hlavu jsem měla plnou protichůdných myšlenek. Ve chvíli, kdy jsem otevřela vchodové dveře a vstoupila do úzké chodby našeho domu, mé smysly přepadla omamná vůně vanilky a pečeného cukru.

Vešla jsem do kuchyně a spatřila matku, jak pečlivě skládá tucet čerstvě upečených cupcaků na bezchybný keramický talíř. Měla je dokonale naaranžované a každý z nich opatřila silnou vrstvou polevy.

Upustila jsem batoh u linky a těžce si odfrkla, protože mi bylo okamžitě jasné, o co tady jde. „Mami, vážně mu ty cupcakes musím donést?“

Matka se prudce otočila a v očích jí bleskla přísná autorita. Zvedla talíř a prakticky mi ho vrazila do rukou. „Ano, Nino. Musíme k němu být co nejmilejší za to, že nás tu nechává tak dlouho bydlet a tak velkoryse nás sponzoruje. Máš vůbec tušení, kolik tohle bydlení stojí? Víš, co platí za tvoje školné? Je pro tebe jako otec, jasné? Napochoduješ tam, usměješ se a projevíš trochu sakra vděčnosti.“

Stiskla jsem rty do tenké, nervózní linky. Váha talíře mi v rukou připadala těžká.

*Je pro tebe jako otec.*

Ta slova se mi ozývala v hlavě a kroutila se do zvrácené, temné ironie. Zírala jsem na ty nevinné koláčky a žaludek se mi obracel směsicí viny a bujícího chtíče. Nikdo přece nekouří péro svému otci, že ne? Dcery nepadají na kolena a neberou si těžké maso své otcovské figury hluboko do krku. Dcery nepolykají, až se zalykají. A přesto jsem přesně to udělala. Dychtivě jsem vykouřila tvrdé péro muži, který financoval moji existenci.

Maskovala jsem svůj vnitřní zmatek a vynutila si křečovité kývnutí. „Fajn. Prostě mu to jen hezky a uctivě předám. Přesně to udělám.“

Otočila jsem se na patě a vyrazila z kuchyně, než stačila spustit další sáhodlouhé kázání. Bylo naprosto očividné, že máma je panu Thornovi hluboce zavázaná. Já byla vděčná taky. Vytáhl nás z chudoby a ochránil před krutým světem poté, co táta zemřel. Jenže ta vděčnost byla teď beznadějně zapletená do syrové, explicitní vzpomínky na včerejší noc. Nemohla jsem si pomoct – když jsem vyšla z našeho domu a vydala se na krátkou cestu přes ulici, zalila mě dusivá vlna nervózních rozpaků.

Čím blíž jsem byla k jeho masivní železné bráně, tím těžší byl můj dech. Jeho panství obklopovaly vysoké kamenné zdi osazené bezpečnostními kamerami. Samotný rozsah jeho bohatství a stínové mafiánské impérium, kterému velel, mi těžce dopadaly na ramena.

Jakmile jsem dorazila k impozantní bráně, vstoupila mi do cesty skupina mužů v elegantních černých oblecích. Jejich široká ramena a ledové pohledy křičely nebezpečím. Všimla jsem si nenápadných vyboulenin skrytých zbraní pod jejich saky. Tito muži tu dřív nikdy nebyli. Rozhodně to nebyli ti běžní, přátelští hlídači zaměstnaní rezidenční čtvrtí. Byli to otrlí ranaři přivedení přímo Magnusem.

Jeden z mužů zvedl velkou, mozolnatou ruku a zatarasil mi cestu. „Důvod návštěvy.“

Ukázala jsem palcem přes rameno směrem k našemu domu a tiskla si talíř s cupcakes pevně na hruď. „Bydlím hned naproti.“

Strážný ani nemrkl, jeho tvář zůstávala jako vytesaná z kamene. „Vaše jméno, slečno?“

Těžce jsem polkla, zastrašená jeho chladnou autoritou. „Nina.“

Muž stroze přikývl, popošel o pár kroků dál a zvedl zápěstí, aby promluvil do diskrétního mikrofonu ukrytého v rukávu. Zamumlal pár slov, která jsem nezachytila, a očima s vražednou efektivitou skenoval okolí. O několik vteřin později se vrátil ke mně, ustoupil stranou a pokynul k těžké železné bráně, která se začala odsouvat s tichým, mechanickým bzučením.

„Můžete dál.“

Přitiskla jsem talíř ještě pevněji. „Děkuji.“

Zamumlala jsem to a vešla na rozlehlou příjezdovou cestu, přičemž jsem přemýšlela, proč tenhle muž potřebuje malou armádu zabijáků k ostraze svého domu, navzdory přísnému zabezpečení, které už náš rezidenční areál poskytoval. Byla to drsná připomínka toho, že Magnus Thorne neřídí jen korporace; vládne nebezpečnému podsvětí.

Zapudila jsem ty vlezlé myšlenky a šla po dlouhé dlážděné cestě, dokud jsem se konečně nezastavila před masivními dvoukřídlými dveřmi jeho sídla. Zhluboka, roztřeseně jsem se nadechla, podržela vzduch v plicích na tři vteřiny a pomalu vydechla. Natáhla jsem volnou ruku k leštěné mosazné klice, ale dřív, než se mé prsty stačily dotknout kovu, těžké dveře samy od sebe cvakly. Zatlačila jsem do nich a uvědomila si, že musel odemknout na dálku zevnitř.

Vstoupila jsem do velkolepého foyer a samotný rozsah interiéru mi doslova vyrazil dech. Stropy se klenuly do nekonečné výšky, zdobené moderním křišťálovým lustrem. Podlahy byly z dovozového mramoru a leskly se v ambientním osvětlení. Široké monumentální schodiště vypadalo, jako by patřilo do královského paláce. Vrátil se do země teprve včera, a přesto už bylo místo zařízeno s bezchybným, neúprosným vkusem.

*Je to miliardářský mafiánský boss, Nino,* připomněla jsem si v duchu a snažila se uklidnit své splašené srdce.

Zastavila jsem se uprostřed obrovského obývacího pokoje a s ubohým talířem domácích cupcakes v rukou jsem si připadala neuvěřitelně malá a nepatřičná.

„Jsi tady.“

Ten hluboký, neuvěřitelně rajcovní hlas zaduněl tichým sídlem a okamžitě mi poslal mráz po zádech. Omluvte mě, že používám slovo rajcovní, ale já si prostě nemohla pomoct. Byla to nepopiratelná pravda. Ta ryzí basová hloubka v jeho tónu si podmaňovala veškerý vzduch v místnosti.

Prudce jsem otočila hlavu za zvukem toho hlasu. Magnus Thorne ležérně sestupoval po velkolepém mramorovém schodišti. Ve chvíli, kdy na něm spočinuly mé oči, se mi v hrdle divoce zadrhl dech. Jako by jednal s vědomým záměrem mě svést, byl ten muž úplně do půl těla svlečený.

Na sobě měl jen nízko posazené melírovaně šedé tepláky. Měkká látka mu visela nebezpečně nízko na úzkých bocích. Snažila jsem se ze všech sil a se vší svou vůlí nezírat na jeho dokonale tvarované břišní svaly. Hluboká linie ve tvaru písmene V vyrytá do jeho podbřišku mířila jako temná šipka přímo dolů pod pas kalhot. V odvrácení pohledu jsem žalostně selhala. Zírala jsem na jeho trup tak nepokrytě, očima sledovala bledé, drsné jizvy, které napovídaly o jeho násilné minulosti.

Pak můj pohled sklouzl níž a má vůle se definitivně zhroutila. Věřte mi, snažila jsem se nedívat přímo do jeho rozkroku, ale udělala jsem to stejně. Šedé tepláky neponechávaly absolutně žádný prostor pro představivost. Viděla jsem těžký, výrazný obrys jeho masivního péra rýsujícího se pod tenkou látkou. Leželo tlusté a těžké na jeho stehně, brutální připomínka toho, co jsem ještě před chvílí měla v ústech. To velké, tlusté péro úplně vyplnilo celá má ústa, roztáhlo mé tváře a způsobilo, že jsem se cítila tak neuvěřitelně plná.

Kráčel právě ke mně a ten pohyb způsoboval, že se ta těžká boule pod šedým materiálem jemně pohupovala. Jako by to byla ta nejpřirozenější biologická reakce na světě, má kunda okamžitě začala kapat vlhkem. Teplá, kluzká kapka vzrušení mi unikla do kalhotek. Moje nitro tepalo těžkou, palčivou touhou.

Magnus se zastavil pár kroků ode mě a jeho tyčící se postava vrhala temný stín na mé menší tělo. Čelist měl pevně zaťatou a tmavé oči mu plály přísnou autoritou.

„Zíráš dost nevhodně, Nino.“

To ostré napomenutí prásklo jako bič. Rychle jsem uhnula pohledem a cítila, jak mi tváře spaluje divoký ruměnec. Pevně jsem stiskla stehna k sobě v zoufalé snaze utišit to pulzující horko mezi nohama a upřeně zírala na moderní obraz visící na protější stěně.

Dívala jsem se jinam, dokud jsem neuslyšela, jak jeho těžké kroky překonaly zbývající vzdálenost mezi námi. Cítila jsem teplo sálající z jeho masivní hrudi. Stál dost blízko na to, aby mé nozdry nasály bohatou, omamnou vůni jeho drahé kolínské smíchané se syrovým, mužským potem.

Těžce jsem polkla, donutila se otočit a pohlédnout na něj, přičemž jsem oči držela striktně upřené na jeho silnou čelist.

„Dobrý den, pane Thorne.“ Vyloudila jsem křečovitý, roztřesený úsměv.

Mírně jsem pozvedla keramický talíř a nabídla ho jako mírovou dohodu. „Máma mě poprosila, abych vám donesla tyhle cupcakes. Zrovna je dopekla a...“

Zmlkla jsem a sevřela rty do tenké linky. Nevěděla jsem, co dál říct. Stát takhle blízko tomu muži mi doslova vymazalo slova z hlavy. Samotný rozsah jeho fyzické přítomnosti byl ohromující.

Magnus po talíři nesáhl. Hleděl na mě dolů a jeho výraz ztvrdl v chladný, bezcitný kámen. Šel rovnou k věci, v hlase ani stopa po vřelosti.

„Včerejší noc byla obrovská chyba. Spletl jsem si tě s někým jiným, a i když netuším, proč ses rozhodla na tu hru přistoupit, přesto chci, abychom na to zapomněli. Trvám na tom, abychom se chovali, jako by se to nikdy nestalo.“

To chladné odmítnutí na mě zapůsobilo jako kbelík ledové vody vylitý na hlavu. Udělala jsem dva kroky dozadu, abych si vytvořila prostor jen na to, abych mohla správně dýchat a mluvit, zoufalá ve snaze uniknout dusivé přitažlivosti jeho syrové smyslnosti.

„Nechtěla jsem na žádnou hru přistupovat a normálně taková vůbec nejsem...“ vyhrkla jsem, jakmile naskočily mé obranné instinkty. Nechápala jsem, proč cítím tak nepřekonatelnou potřebu obhajovat svou nevinu před mužem, který mi před několika hodinami cpal péro do krku.

Magnus si založil svalnaté paže na široké hrudi a tím pohybem napnul své masivní bicepsy. „Včerejšek se prostě stal. Nebyl jsem ve správném rozpoložení. Měl jsem zatemněný úsudek. Jsem rád, že to nezašlo dál, než to zašlo.“

Navzdory jeho přísným slovům mé zrádné oči střelily dolů a znovu sklouzly k té těžké bouli za šedými tepláky. Prostě jsem si nemohla pomoct.

„Nino, oči mám tady nahoře.“

Jeho ostrý příkaz donutil můj pohled vrátit se zpět k jeho tváři. Tmavé oči měl přimhouřené a upíral je na mě s děsivou intenzitou.

„Chci mezi námi nastavit naprosto jasné hranice,“ prohlásil Magnus nekompromisně a jeho hluboký hlas nepřipouštěl žádné námitky. „Odteď pro mě budeš jako dcera a já pro tebe budu jako otec.“

V tu samou chvíli, kdy vyslovil tato konkrétní slova, mi zkratoval mozek. Ta přísná hranice, kterou se snažil prosadit, se roztříštila pod náporem mého vzdorovitého chtíče. Dokázala jsem myslet jen na jedno jediné, hříšné, zakázané slovo.

*Taťka.*

Nevím, jestli ta myšlenka vzešla z nevinného zmatku, nebo z naprosto nestoudného vzdoru, ale má nevymáchaná pusa mě zradila. Ta slova mi vyklouzla ze rtů dřív, než jsem je stačila zastavit, a odkapávala odvážným, vyzývavým tónem.

„Když jsi pro mě jako otec, tak ti můžu říkat taťko?“

Ticho, které následovalo, bylo ohlušující. Vzduch ve velkolepém foyer náhle zapraskal nebezpečnou elektřinou.

Magnus ze samého dna své hrudi vydal hluboké, animální zavrčení. Byl to zvuk dravce, který ztrácí i ten poslední zbytek kontroly.

V divokém, bleskovém záblesku pohybu se vrhl dopředu. Jeho velké ruce se mi sevřely kolem pasu a prudce mě přitáhly k jeho svalnatému tělu, tvrdému jako skála. Ten náhlý náraz mě šokoval a prsty mi povolily. Keramický talíř mi vyklouzl ze sevření a s tříštěním dopadl na mramorovou podlahu. Koláčky a sladká poleva se rozprskly po drahé dlažbě, ale ani jeden z nás se nepodíval dolů.

Dřív než jsem stačila vůbec zpracovat, co se děje, nebo se pokusit o jakoukoli reakci, se Magnus sklonil k mé výšce. Velkou rukou se mi hrubě vpletl do vlasů, zvrátil mi hlavu dozadu a uvěznil mé rty v ničivě dokonalém, dominantním polibku.

Ty krávo.

Včerejší noc byla mým úplně prvním kouřením a lízáním péra, ale tohle nebylo poprvé, co jsem líbala muže. Byla to však bezkonkurenčně ta nejlepší pusa mého celého života. Četla jsem hloupé zamilované romány a slyšela historky o tom, jak se holkám při líbání podlamují kolena, ale vždycky jsem měla za to, že jsou to jen přehnané kecy. S Trentem jsem ten pocit nezažila ani jednou. Ale právě teď, s tímto masivním, nebezpečným mužem, který byl o tolik starší než já, se mi nohy proměnily v nepoužitelné želé. Cítila jsem, jak mi pod jeho drtivou silou doslova selhávají kolena.

Jeho rty se drsně otíraly o mé, trestající a tvrdé, protkané temným nádechem majetnictví. Silná paže obemknutá kolem mého pasu fungovala jako ocelový svěrák a tiskla mé tělo těsně k jeho. To byla ta přesná chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak moc je vzrušený. Ten chlap byl tvrdý jako kámen. Ta tuhá, silná délka jeho velkého péra se mi pevně a agresivně zarývala do břicha přes tenkou látku jeho tepláků.

Hodila jsem veškerou opatrnost i zdravý rozum za hlavu a zcela se poddala. Zvedla jsem ruce, přejela dlaněmi po jeho širokých, zjizvených ramenech a dychtivě mu polibek oplácela. Otevřela jsem pro něj ústa a on polibek okamžitě ovládl. Jeho horký jazyk agresivně šlehal proti mému a chutnal po černé kávě a tmavé mátě. Jeho polibek nebyl jen příjemný; připadalo mi, jako by pohlcoval mou duši.

Jeho velká ruka opustila můj pas a agresivně sjela po mých bedrech níž. Popadl plnou hrst mého zadku, silně zmáčkl a hnětl ty měkké křivky, zatímco mi tvrdě sál spodní ret. Zatlačil jazyk hlouběji do mých úst, neúnavně prozkoumával každý centimetr a vysával sladkou chuť polevy, kterou jsem předtím pekla.

To těžké tření jeho erekce o mé břicho mě přivádělo k šílenství. Vypustila jsem tiché, žadonivé zasténání přímo do jeho úst, drze prohnula bedra a nestoudně otřela boky o jeho ztuhlou erekci. To tření vyslalo oslepující záblesk čisté rozkoše přímo do mé promáčené kundy.

Magnus ucítil, jak se mé boky vlní proti jeho péru. Vydal ze sebe hluboké, drsné, hrdelní zavrčení, které zavibrovalo na mé hrudi. Ten zvířecí zvuk neudělal nic jiného, než že způsobil, že se má kunda zalila ještě větším přívalem vlhka. Chtěla jsem klesnout na mramorovou podlahu a nechat ho ze mě strhat šaty přímo tady ve foyer.

Jenže stejně náhle, jako ta divoká bouře začala, taky skončila.

Magnus odtrhl svá ústa od mých a lapal po dechu. Hruď se mu divoce dula v těžkých, trhaných nádeších. Odtáhl tělo o pouhý centimetr, čímž přerušil kontakt se svou bouřící erekcí, ale jeho pravá ruka vystřelila nahoru a pevně mě sevřela pod bradou. Silou mi držel hlavu nahoře a nutil mě dívat se do jeho temných, zuřivých očí. Levá ruka mu zůstávala majetnicky zaťatá v mase mého zadku a prsty se mu zarývaly do mých křivek.

Jeho hlas byl děsivě přiškrcený, naprosto napjatý potlačovaným, divokým chtíčem.

„Příště mi kurva neříkej taťko.“

Jeho ruka ještě jednou pohmoždivě stiskla půlku mého zadku. Nehledě na smrtelně vážný, hrozivý výraz v jeho tesané tváři mi z opuchlých rtů při tom hrubém zacházení uniklo tiché zasténání.

„Vypadni.“

Vydal ten drsný rozkaz, pustil mou bradu a úplně se ode mě odtáhl. Obrátil se ke mně svými širokými, zjizvenými zády a odmítal se podívat na můj rozpálený obličej i na rozbité cupcakes pokrývající jeho podlahu.

Stála jsem tam a třásla se, hruď se mi prudce zvedala a klesala a mé nitro bolelo zlou, palčivou prázdnotou. Zírala jsem na napjaté svaly jeho zad. Právě mě odmítl. Doslova mě vykázal ze svého domu.

Ale jak jsem couvala k těžkým dvoukřídlým dveřím, v mé mysli se neotřesitelně usadilo divoké, nepopiratelné poznání. Od tohoto dominantního, nebezpečného muže jsem zoufale chtěla víc. Tohle byl muž, díky kterému jsem byla mokrá, aniž by se o to vůbec snažil, muž, který jediným polibkem roztříštil veškerá pravidla a hranice.

Zatlačila jsem do těžkých dveří a vyšla do chladného vzduchu, tělo mi stále ještě bzučelo elektrickým ohněm. Trent mi říkal, že jsem jeptiška, ale byl to hlupák. Nebyla jsem rozbitá. Přímo tam a v tu chvíli jsem se definitivně rozhodla, že chci, aby Magnus Thorne byl tím úplně prvním mužem, který mě přefikne.