POHLED MARCIE

„Pořádně roztáhni nohy.“

Hluboký, velitelský hlas se rozlehl těžkým, dusivým vzduchem ložnice. To temné zavrčení v sobě neslo nepopiratelnou, děsivou autoritu a po páteři mi z něj sjel slastný mráz. Nebyl to pouhý návrh. Nebyla to něžná prosba od ohleduplného milence. Byl to přísný, nekompromisní rozkaz, který si od mé duše žádal okamžitou poslušnost.

V opojné, mlhavé roušce snu jsem