POHLED: NINA

Stála jsem jako přimrazená ve sterilní nemocniční chodbě a odhozená kytice mi ležela u nohou, ubohá a potlučená. Rytmické, mechanické pípání z Vivianina pokoje prosakovalo těžkými dřevěnými dveřmi za mými zády – neúprosná připomínka té zřízené dívky ležící na lůžku. Palcem jsem vší silou zatlačila na sklo displeje a přiložila si telefon k uchu. Plíce jsem měla sevřené, jako by všechen