NINA

Všichni jsme večeřeli, ale ne u nás doma. Místo toho jsme seděli u stolu u Magnuse.

Předešel nás a nechal pro nás večeři připravit sám, takže jsme byly pozvány k němu.

„Mnohokrát vám děkuji za vaši laskavost,“ poděkovala mu máma už poněkolikáté.

„Už jsem říkal, že to nic není. Nina je...“ Pohlédl na mě a naše pohledy se krátce střetly.

„... pro mě také jako dcera,“ dokončil větu a máma se s p