POHLED ROWAN

Ta slova visela v zatuchlém, recyklovaném vzduchu stísněné toalety v letadle. Zírala jsem na toho zničujícím způsobem pohledného muže, který stál jen pár centimetrů ode mě. Hruď se mi zvedala. Vesper zběsile drásala stěny mé mysli. Má vnitřní vlčice prahla po doteku tohoto cizince. Vyla a dožadovala se jeho rukou, aby smazaly hnisající rány způsobené Trentovou krutostí. Neznaly jsme ho. Neznaly jsme jeho jméno. Přesto tep čisté touhy přehlušil veškeré zbytky logiky. Potřebovala jsem, aby se mě dotkl. Potřebovala jsem, aby si mě přivlastnil.

Povytáhl tmavé obočí. Na jeho ostře řezané tváři pohrával zkažený, pobavený úšklebek. Ostré zářivkové světlo dopadalo na výrazné úhly jeho čelisti.

„Tohle opravdu chceš?“ Hlas mu klesl o oktávu níž a jeho drsná barva mi drásala nervy jako hmatatelné tření.

Kývla jsem a ztěžka polkla. Žilami se mi rozlila vlna horka a usadila se těžce a hustě mezi mými stehny. Bylo to bezhlavé. Bylo to šílené. Nemohla jsem potlačit tu drtivou potřebu cítit se žádaná. Odmítala jsem si dál připadat bezcenná. V lebce mi zněl Trentův posměšný hlas. Viděla jsem Carterův krutý úšklebek. Viděla jsem obraz svého manžela na kolenou před někým jiným. Bolest a zrada přiživovaly můj vnitřní oheň. Pokud mohl Trent šukat, koho chtěl, mohla jsem i já.

Udělal pomalý krok vzad. Jeho temný výraz vychladl v cosi znuděného. Spalující pouto v jediném okamžiku zhaslo.

„Jakkoli lákavě to zní, mám na práci jiné věci.“

Ta slova mě zasáhla jako rána pěstí. V krku mě pálila horká vlna ponížení. Zamrkala jsem a zírala na jeho ustupující rameno. On mě odmítal. Pohledný cizinec mě samozřejmě nechtěl. Trent měl celou dobu pravdu. Byla jsem zoufalá. Byla jsem ubohá. Byla jsem nic.

Ne. Odmítala jsem být nic.

Žilami mi projel divoký instinkt. Vesper převzala otěže. Vrhla jsem se vpřed a chytila ho za pevné předloktí, právě když se otáčel ke stísněným dveřím. Trhla jsem jeho tělem zpátky k sobě. Hodila jsem za hlavu slušnost, následky i zdravý rozum. Stoupla jsem si na špičky, popadla ho za límec a přitiskla své rty na jeho ústa.

Jeho rty byly proti mým hříšně měkké. Náhlý kontakt poslal blesk tekutého žáru přímo do mého rozkroku. Na jednu mučivou vteřinu stál ztuhlý jako kámen. Hrdlo mi sevřela panika. Udělala jsem obrovskou chybu. Skutečně jsem se mu hnusila.

Pak mu v hrudi zavibrovalo hluboké, hrdelní zavrčení.

Ten zvířecí zvuk mi zabrněl na rtech. Jeho mohutné dlaně práskly do plastových stěn po obou stranách mé hlavy. Náraz otřásl stěnou malé kabinky. Uvěznil mě v kleci a odřízl mi únik. Oplatil mi polibek s trestající hladovostí. Jazykem mi pootevřel rty, ochutnával mě, pohlcoval mě. Z pouhé síly jeho polibku se mi podlomila kolena. Pustili jsme se do divokého, vlhkého tance jazyků a zubů. Křečovitě jsem se držela jeho širokých ramen. Chtěla jsem se v tomto brutálním přivlastnění ztratit.

Jeho drsné ruce pustily stěnu a sevřely mé tělo. Chytil mě za pas, stiskl mi boky a prohnětl zadek. Každý bod dotyku vysílal po mé páteři elektrické šoky. Ten pocit hraničil se šílenstvím. Manželství s Trentem mě vyhladovělo na kost, pokud šlo o skutečnou něhu, ale tento surový chtíč přemohl veškerou obranu, kterou jsem měla.

Prudce mě strčil dozadu. Páteří jsem narazila do stěny za úzkou toaletní mísou. Jednou obří rukou mi přišpendlil obě zápěstí nad hlavu. Jeho vysoká postava se přitiskla těsně k mé. Cítila jsem každý centimetr jeho tvrdých, vypracovaných svalů. Hrubá, ztuhlá délka jeho péra napínala látku jeho tmavých kalhot. Tisklo se pevně a nepopiratelně k mému podbřišku.

Jeho horký dech mě hladil po kůži. Sázel mi vlhké polibky s pootevřenými ústy podél čelisti a po hrdle. Sevřel zuby přímo na mém splašeném tepu. Kousl mě dost silně na to, aby mi ze rtů vyrazil ostrý výkřik. Nádherná směs rozkoše a bolesti mě donutila prohnout se v zádech. Nabídla jsem se mu bez špetky studu.

„Takové hezké zvuky. Zajímalo by mě, jaké další z tebe dokážu dostat,“ zachraptěl mi na vlhké kůži.

Jeho volná ruka mi vklouzla po stehně nahoru. Vyhrnul mi lem šatů, až se mi zřasily kolem pasu. Z mučivě pomalého postupu jeho drsné dlaně se mi chvělo tělo. Zmapoval křivku mého boku a měkkost vnitřní strany stehna. Krajkové kalhotky jsem měla skrz naskrz promočené kluzkým vzrušením. Jeho těžké prsty se konečně otřely o mokrou látku. Lapla jsem po dechu a hruď se mi vyklenula dopředu.

„Do prdele. Už teď z tebe kape. To jsi tak zoufalá, aby tě někdo ošukal? Abych tě ošukal já? Úplně cizí chlap?“ vydechl ta drsná slova k mému uchu a patou dlaně zatlačil na můj plačící klín.

Zasténala jsem tak hlasitě, že to muselo přehlušit i hukot proudových motorů. Opřela jsem se do jeho těžké ruky. Roztáhla jsem stehna víc, abych mu umožnila lepší přístup. Poslušná, dokonalá omegová manželka v tu chvíli zemřela. Hledala jsem spásu v brutálním doteku cizince.

„Chci tě slyšet, jak to řekneš. Pokud chceš moje péro v sobě tak moc, tak si o něj zažádej. Přesvědč mě, že si ho zasloužíš.“ Jeho ukazováček kroužil v pomalých, trýznivých kruzích kolem zduřelého poštěváčku.

Trhla jsem boky a dychtila po tření. Dýchala jsem v trhaných, zoufalých zásecích.

Ponořil dva silné prsty hluboko do mé mokré kundy.

Vykřikla jsem. Ten zvuk se mi vyrval z hrdla, jak stočil prsty nahoru. Šukal můj těsný vnitřek s drsnou, rychlou a zničující přesností. Chvěla se mi stehna. Celé tělo zachvátily křeče pod náhlým náporem intenzivní rozkoše.

„Řekni to,“ přikázal a palcem mi dráždil klitoris, zatímco jeho prsty pumpovaly dovnitř a ven z mých kluzkých záhybů.

„Ano! Prosím, ošukej mě! Potřebuju, aby sis mě vzal přímo tady. Využij mě. Znič mě. Už je mi to jedno. Jen prosím...“ vzlykala jsem ta ubohá slova a třela svůj bolavý střed o jeho neúprosný útok.

Temně, dunivě se zasmál. Hluboká vibrace poslala do mého břicha čerstvou vlnu usazujícího se horka. Naklonil se blíž. Rty se otřel o můj ušní lalůček.

„Nikdy bych nečekal, že se dožiju dne, kdy budeš taková nezbedná holčička, Rowan.“

Žilami mi protekla ledová voda. Zatajil se mi dech. Vesper v koutku mé mysli zakňučela. Drtivý opar chtíče se rozplynul.

Počkat. On znal mé jméno.

Zamrkala jsem proti závratným zbytkům rozkoše. Odtáhla jsem obličej právě natolik, abych mohla prozkoumat jeho ostré rysy. Krutý tvar jeho úst. Zničující symetrii jeho čelisti. Připadal mi povědomý.

„Cože? Jak znáš moje jméno?“ Hlas mi zněl zlomeně a tiše.

Kolem koutků jeho dokonalých úst se mihl potměšilý úšklebek. Z jeho uhrančivých modrých očí vyzařoval zkažený, vypočítavý záměr.

„Neříkej mi, že nepoznáváš svého lykanského krále, Rowan, drahá. Já o krásné družce alfy Trenta Prescotta rozhodně vím své.“

Ne.

Z tváře mi vyprchala každá kapka krve. Žaludek se mi propadl do bezedné propasti. Kousky skládačky do sebe zapadly s drtivou jasností.

Král Vance Rostov.

Právě jsem políbila nejnebezpečnějšího predátora našeho světa. Právě jsem roztáhla nohy lykanskému králi na špinavé toaletě v letadle. Vládl lidským miliardářům i divokým vlkodlačím smečkám nelítostnou železnou pěstí. Příběhy ho líčily jako nemilosrdného tyrana. Alfy, které se vzepřely jeho rozkazům, mizely v noci. Pod jeho hněvem mizely celé smečky. Vzbuzoval absolutní hrůzu. Byl Trentovým nejvyšším šéfem. Vlastnil každý kousek území v Severní Americe.

A já ho právě prosila, aby mi vrazil péro do kundy.

Čiré zděšení mi drtilo plíce. Tenhle skandál by roztříštil jakékoli křehké zbytky mého života, které ještě zbývaly. Kdyby někdo zjistil, že se odkopnutá manželka alfy Trenta pokusila svést krále, má pověst by lehla popelem.

Zapřela jsem se rukama o jeho pevnou hruď a bojovala, abych se vymanila z jeho sevření. Neuhnul ani o píď. Místo toho se přitiskl ještě blíž. Jeho silné prsty zůstávaly zabořené hluboko v mém pulzujícím kanálku. Nechtěně jsem zakňučela, jak pohnul rukou.

„Teď tu zábavu nezastavuj. Proč vypadáš tak vyděšeně?“ Jeho zkažený úsměv se ještě rozšířil.

Mou mysl pohltil chaos. Potřebovala jsem utéct. Potřebovala jsem se podvolit. Vesper kňučela, zmítaná mezi hrůzou a prvotní omegovou poslušností.

„Ne. Ne. Ne. Už s tebou nechci mít nic společného. Tohle byla chyba. Obrovská chyba.“ Zběsile jsem kroutila hlavou a snažila se natlačit na zeď.

Jeho pohledná tvář v mžiku potemněla. Jeho uhrančivé modré oči vybledly a nahradilo je zářivé, děsivé zlato. Jeho prastarý, dominantní vlk vyplul na povrch a zaplavil stísněnou místnost dusivým tlakem alfy. Moje falešná odvaha na místě zvadla a zemřela.

„Na to je příliš pozdě. Prosila jsi mě, abych tě ošukal, Rowan. Chtěla jsi, abych tě zničil. A přesně to hodlám udělat. Nic menšího,“ zavrčel Vance a vycenil zuby.

„Počkej...“

Chytil mě za ramena a otočil mé tělo dřív, než mi z úst uniklo další slovo. Přirazil mou horní polovinu těla přes malé umyvadlo. Dlaně mi pleskly o studenou plastovou desku, abych udržela rovnováhu. Lapla jsem po dechu a zírala do jasného zrcadla před sebou. Shrábl jemnou látku mých šatů do jedné pěsti a vytáhl ji až nad můj pas.

Jeho velká ruka mi sjela po zadní straně stehna. Přejel po zduřelých, vlhkých pyscích mého pohlaví. Navzdory mým zběsilým slovním protestům mi po vnitřní straně nohou stékalo vzrušení. Vesper poslouchala krále a připravovala mé tělo na jeho brutální přivlastnění.

„Podívej se na sebe. Podívej se, jak moc po tomhle toužíš. Po mně,“ štěkl rozkaz a jeho zlaté oči se v odrazu zrcadla vpily do mých.

Zírala jsem na tu zlomenou ženu ve skle. Obličej mi hořel rudí. Rty jsem měla pohmožděné a oteklé od jeho panovačného polibku. Oči prozrazovaly skelnou, divokou potřebu. Vypadala jsem zničeně. Vypadala jsem zhuntovaně. Vypadala jsem přesně jako ta zoufalá děvka, jak mě nazval.

„Tohle je tvoje poslední šance vycouvat. Protože jakmile budu v tobě, patříš mně, dokud nerozhodnu, že jsme skončili. Rozumíš?“ Vance ze sebe vydal hluboké zavrčení a jeho silné prsty se mi zaryly do oblých boků tak, že tam zanechají modřiny.

Potřebovala jsem křičet o pomoc. Potřebovala jsem rozdrásat dveře. Potřebovala jsem se zachránit před touto stvůrou.

Místo toho jsem zakroužila boky dozadu a přitiskla promočené krajkové kalhotky na těžkou bouli napínající jeho kalhoty.

Vance divoce, spokojeně zařval. Chytil tenkou látku mého spodního prádla. Jediným plynulým, divokým pohybem roztrhl krajku přímo uprostřed. Chladný vzduch se otřel o mou odhalenou kundu. Hodil zničené cáry na špinavou podlahu. Sledovala jsem jeho odraz, jak si rozepíná kalhoty a osvobozuje své obrovské, tlusté péro. Stálo pevně a hrdě, podél těžkého dříku mu pulzovaly tmavé žíly.

Chytil mě za boky, srovnal žalud s mým mokrým vchodem a jediným brutálním přírazem vnikl hluboko do mě.

„Do prdele!“ Výkřik mi při tom náhlém vniknutí prořízl hrdlo. Roztáhl mé těsné stěny až k bodu zlomu. Jeho neuvěřitelný obvod dřel o každý citlivý nerv. Vyplnil můj prázdný vnitřek tak dokonale, že ten pocit hraničil s čistou, trýznivou bolestí.

Přitiskl mi těžkou dlaň přes ústa a spolkl zbytek mého výkřiku.

„Ticho. Pokud nechceš, aby všichni v tomhle letadle věděli, jaká jsi zoufalá malá děvka,“ přikázal a jeho teplý dech mi ovíval ucho.

Vytáhl své tlusté péro ven, až v něm zůstal jen tupý žalud. Pak ho znovu zabořil hluboko dovnitř. Nasadil zničující, neúprosné tempo. Plastová deska pod mými dlaněmi drnčela. Každý divoký příraz posunul mou horní polovinu těla dopředu. Vlhké dlaně mi pískaly a klouzaly po studeném skle zrcadla, jak jsem se zoufale snažila udržet proti jeho váze.

„Dívej se. Dívej se, jak ti to sluší, když tě někdo pořádně šuká,“ přikázal, přesunul ruku z mých úst a dlouhé prsty mi pevně ovinul kolem krku.

Jeho sevření mě ovládlo. Vlastnil můj dech. Zvedla jsem bradu a v zrcadle se střetla s vlastním pohledem. Dívala jsem se na sebe, jak přijímám lykanského krále. Dívala jsem se na svou zrudlou tvář zkřivenou spalující rozkoší. Prsa se mi pohupovala pod silou jeho nárazů. Mé tělo se vzdalo tomuto syrovému, zoufalému přivlastnění. Nikdy jsem nezažila takové prvotní, divoké spojení. Drtivé tření mi pálilo v žilách. Bylo to tak kurevsky dobré, až jsem si myslela, že vzplanu.

Vance udržoval nemilosrdné tempo. Jeho péro naráželo do mého bolavého středu a v podbřišku mi zažehávalo doběla rozpálené jiskry.

„Kdy tě naposledy někdo udělal?“ zavrčel mi centimetry od ucha a jeho zlaté oči se skrze sklo vpíjely do mých.

Můj mozek byl jako roztavený vosk. Dýchání představovalo nadlidské úsilí.

„Já... já si nevzpomínám,“ vykoktala jsem a hruď se mi dmula.

Vance ztuhl. Jeho tělo za mnou zkamenělo. Jeho masivní péro zůstalo zabořené až po kořen v mých pulzujících stěnách. Výraz, který na mě hleděl v zrcadle, se změnil v neskrývanou, divokou zuřivost.

„Ty si nevzpomínáš?“

„Trent nikdy... on to nikdy nedokázal...“ vzlykla jsem to hanebné přiznání a slzy se mi mísily s potem.

Jeho ostrou tváří bleskl vražedný záměr. Jediným prudkým pohybem vytáhl své tvrdé péro z mé kundy. Z mých rtů uniklo ubohé, prázdné zakňučení. Cítila jsem se prázdná. Cítila jsem chlad. Ta náhlá ztráta bolela až do morku kostí.

Vance mě chytil za pas a otočil mě. Zvedl mé třesoucí se tělo a posadil mě na okraj malého umyvadla. Klesl přímo na kolena na špinavou podlahu. Chytil mě za zadní stranu stehen a roztáhl mi nohy doširoka.

„Co to dě—proboha!“

Zabořil obličej mezi mé nohy. Jeho horký, mokrý jazyk našel můj zduřelý poštěváček a začal ho bičovat se zničující přesností. Vykřikla jsem a kousla se do vlastní pěsti, abych ten zvuk utlumila. Vrazil dva prsty zpátky do mé mokré kundy a zahnul je nahoru, aby zasáhl svazek nervů, kvůli němuž se mi před očima rozlilo oslepující bílé světlo. Nic takového jsem nikdy necítila. Trent vždycky říkal, že orální sex je nechutný. Trent mi tvrdil, že dobré omegy nikdy nečekají, že je někdo vylíže.

Vance mě hltal. Sál a dráždil můj zduřelý pahýlek a pil mé kluzké šťávy jako vyhladovělá bestie. Páteří mi otřásaly záchvěvy. Vnitřní svaly se mi pevně sevřely kolem jeho prstů. Stehny jsem mu tiskla hlavu ze stran. Orgazmus mě zasáhl silou rozjetého vlaku. Třásla jsem se, křičela do svých pohmožděných kloubů, zatímco čistá, koncentrovaná blaženost prostupovala mými končetinami. Udělala jsem se tvrději než kdykoliv v celém svém bídném životě.

Vance nedopřál mému škubajícímu se tělu ani vteřinu na zotavení.

Vstal a tyčil se nad mou svíjející se postavou. Usadil své boky mezi má třesoucí se, roztažená stehna. Sevřel můj pas a znovu zabořil své tvrdé péro hluboko do mého citlivého středu. Tentokrát jeho tempo zpomalilo. Vychutnával si každý trýznivý, těžký příraz a sledoval mou zničenou tvář, jak přijímám každý centimetr jeho tlusté délky.

„Počítej,“ přikázal a jeho hluboký hlas nepřipouštěl žádný odpor.

„Cože?“ vydechla jsem a chytila se jeho širokých ramen.

„Počítej, kolikrát se uděláš. Protože si budeš přesně pamatovat, kdo ti dal poprvé skutečné potěšení.“

Ten temný slib podtrhl brutálním přírazem vzhůru. Tupý žalud jeho péra narazil do nejhlubší části mého lůna. Za zavřenými víčky mi vybuchly jiskry. Mé přecitlivělé tělo znovu vystřelilo k dalšímu vrcholu.

„Jedna!“ vyhrkla jsem a nehty jsem vyryla půlměsíce do látky jeho na míru šitého saka.

Vance se ušklíbl. Sevřel mé boky ještě pevněji a nasadil trestající tempo, přičemž zatloukal svou tvrdou délku do mého mokrého žáru.

„Dvě!“ vykřikla jsem o několik minut později a tělo se mi prohnulo vzhůru, jak další vlna drtivé rozkoše rozmetala mé smysly.

Lapala jsem po dechu, plíce mi hořely, v ústech jsem měla sucho. Vance pumpoval dovnitř a ven jako nemilosrdný stroj vyžadující naprosté podrobení. Mé stěny křečovitě svíraly jeho tlustý dřík.

„Tři,“ zachraptěla jsem hlasem chraplavým a zlomeným, když mými vyčerpanými svaly projel třetí orgazmus.

Hlasité, zběsilé bušení otřáslo tenkými dveřmi toalety a vytrhlo mě z oslepujícího oparu.

„Tady je letuška! Okamžitě opusťte toaletu!“ ozval se z uličky ostrý, tlumený hlas.

Do prdele.