POHLED ROWAN

Můj mozek se se skřípěním zastaví.

Zírám na jeho profil v šeru kabiny. „Falešnou přítelkyni? Předstírat před všemi, že spolu opravdu chodíme?“

Vance se usměje. Je to úsměv vlka, který právě zahnal králíka do slepé uličky. „Chápeš rychle, Rowan.“

Černé BMW klouže zledovatělými ulicemi Anchorage. Neonové nápisy a halogenové lampy se za tónovanými skly míhají v barevných šmouhách. Napůl čekám, že se rozesměje a řekne mi, že je to nějaký zvrácený vtip. Král Vance ale není muž, který by vtipkoval.

Zkoumám jeho tvář. Působí ostře, upraveně a zastrašujícím dojmem. Události posledních několika hodin se mi v hlavě převalují jako cinknuté kostky. Dnes večer na toaletě jsem s ním překročila zásadní hranici. Jemu na hranicích nezáleží. Překresluje mantinely, kdykoliv se mu to hodí do plánu.

Opřu se do mrazivé kůže. „Proč by sis vybral zrovna mě? Mohl bys mít na stříbrném podnose jakoukoliv ženu na světě.“

Vance po mně střelí pohledem z boku. V jeho ledově modrých očích se zableskne temné pobavení. „Přesně proto to bude fungovat, Rowan. Nikdo nečeká, že si vyberu manželku-omegu svého vlastního podřízeného. Po tom tvém dnešním malém letištním výstupu to nikdo nepředpokládá.“

Má pragmatickou pravdu. Samotná šoková hodnota tohoto tahu si vynutí pozornost. Roztočí mlýny vlkodlačích drbů na celé měsíce dopředu.

Zkřížím ruce na prsou a velmi silně si uvědomuji, jak těsně mi svetr přiléhá k tělu. „Vždyť mě ani neznáš.“

Jeho rozpálený pohled sjede po mém těle, rozvážný a vypočítavý. „Vím toho dost. Vím, že jsi dost chytrá na to, abys poznala zlatou příležitost. Vím, že jsi dost krásná na to, aby se každý alfa na tom summitu zalknul žárlivostí, až tam nakráčím s tebou po boku. A vím, že tě chci znovu ošukat. Všechno ostatní je pouhá logistika.“

Tváře mi vzplanou sytým šarlatem.

Vance se nakloní blíž, jeho široká ramena se pohnou. „Na akcích se budeme držet za ruce a ty necháš všechny věřit, že jsi na jeden týden mou sžírající posedlostí. Výměnou za to získáš neomezenou ochranu. Získáš finanční stabilitu. Dám ti svou osobní záruku, že na tebe Trent už v životě nevztáhne ruku. Rozvodové papíry podepíšu sám. Žádné skryté háčky.“

Z hrdla se mi vydere krátký, cynický smích. „Tvoje velkolepé řešení mého problému s nevěrným manželem je, že se ze mě na týden stane vydržovaná žena. To je tvůj strategický geniální plán.“

Vance pokrčí rameny a nepouští můj obličej ze svého intenzivního pohledu. „Vánoční summit začíná zítra. Chceš Trentovi a jeho právníkům čelit s prázdným bankovním účtem? Nebo chceš vejít do toho rezortu zavěšená do mě a sledovat, jak se před každým alfou smečky na tomhle kontinentu posere?“

V autě se rozhostí těžké ticho. Topení na nás chrlí teplý vzduch, ale ruce mám jako kus ledu. Tady mi vládce vlkodlačí říše nabízí záchranné lano. Jenže to má vždycky svou cenu.

Těžce polknu a cítím, jak se past zaklapává. „V čem je háček?“

Vance sníží hlas do temné, chraplavé polohy. „Bezpodmínečná poslušnost. Uděláš přesně to, co ti řeknu. Bez odmlouvání. To platí na veřejnosti i v soukromí. Pokud nejsi připravená na plnohodnotný zážitek oddané přítelkyně, najdi si na řešení svých problémů jiného sponzora.“

Pohledem sjede k mým ústům a pak sklouzne níž. Jednoznačné sexuální očekávání v jeho očích je nepopiratelné. Chce mě jako rekvizitu na veřejnosti a submisivní hračku na šukání do své postele. Při tom zjištění by se mi měl zvedat žaludek. Místo toho jeho temná dominance vyšle zrádný pulz mokrého žáru přímo mezi má stehna. Vnitřek se mi sevře a do kalhotek se mi uvolní kluzká vlhkost při pouhé myšlence na to, že znovu převezme kontrolu nad mým tělem.

Otevřu ústa, abych odporovala, ale BMW začne zpomalovat. Odbočíme na širokou příjezdovou cestu lemovanou tyčícími se zasněženými jehličnany. Na konci klikaté aleje vystupuje ze tmy kolosální stavba. Má členité skleněné stěny a ostré, zastrašující úhly. Každé jednotlivé okno září teplým světlem proti mrazivé aljašské noci.

Zimní rezort Obsidian Peak.

Poslíček v nažehlené uniformě přispěchá, aby mi otevřel dveře. Kousavý mráz mě udeří do tváře a vytrhne mě z mého rozpáleného otupění. Vance je už z auta venku. Hodí klíčky poslíčkovi a vtiskne mu do dlaně srolovanou stodolarovku. Obejde kapotu a nabídne mi ruku.

Odmítnu ji přijmout. Pokud se teď dotknu jeho kůže, podlomí se mi nohy.

Vance si z mého tichého protestu nic nedělá. Stoupne si přímo za mě a položí svou velkou, teplou dlaň pevně na můj kříž. Nenechá mi prostor k úniku a železným stiskem mě vede kupředu.

Honosné lobby je mistrovským dílem bohatství. Nad hlavami se klenou obrovské vysoké prosklené stropy. Uprostřed místnosti praská a hřeje masivní kamenný krb. Uvnitř stojí vzrostlé borovice ozdobené drahými stříbrnými baňkami a zářícími skleněnými měsíci. Ve vzduchu těžce visí pach peněz a vlkodlačí moci.

Ve vteřině, kdy projdeme posuvnými dveřmi, celou místnost zahalí hrobové ticho. Je to ten druh mrtvolného klidu, který předchází brutální popravě.

Recepční vzhlédne. Z tváře jí rázem vyprchá veškerá barva. Dva obchodníci v grafitových oblecích na míru ztuhnou uprostřed rozhovoru. Ztlumí hlasy do zběsilého šepotu. Cítím tíhu desítek pohledů. Každý pár očí v tomto obřím lobby je upřený na lykanského krále Vance Rostova.

A díky pouhé naší blízkosti všichni zírají i na mě.

Vance zůstává tímto publikem naprosto nevyveden z míry. Provede mě kolem zírajícího davu a stěny svalnatých členů ochranky. Zavede mě do elegantního soukromého výtahu.

Ocelové dveře se s tichým syknutím zavřou a odříznou šepot i slídivé pohledy. Vance stiskne tlačítko nejvyššího patra. V uzavřeném prostoru pomalu, zhluboka vydechne.

Střelí po mně pohledem. „Uvolni se.“

Hlas mi vyjde přiškrcený a napjatý, což mou lež okamžitě prozradí. „Já jsem uvolněná.“

Vance se ke mně otočí celým tělem. Jeho pronikavé oči sjedou po mé postavě, zaznamenají pomačkanou sukni i nervózní třes v mých kolenou. Udělá k sobě rozvážný krok. Nakloní se ke mně tak blízko, až se jeho rovný nos téměř otře o citlivý záhyb mého ucha.

V hlase má hustou vrstvu temného pobavení. „Pořád jsi ještě mokrá z toho letadla, Rowan. Vážně sis myslela, že to z tebe neucítím?“

Po kůži se mi rozlije oheň a obličej mi vzplane jako pec.

Zasměje se, ten zvuk je hluboký a v malé kovové kabině příjemně rezonuje. „O to se patřičně postaráme, jakmile dorazíme do apartmá.“

Výtah cinkne. Ocelové dveře se odsunou a odhalí soukromou chodbu s kobercem z hustého černého sametu. Na samém konci haly čekají obrovské dvoukřídlé dveře. Vance je bez špetky cavyků rozrazí a vejde dovnitř, jako by mu patřilo celé nebe.

Z toho nesmírného střešního apartmá se mi tají dech. Je to moderní katedrála vystavěná pro luxus. Francouzská okna od podlahy ke stropu lemují rozsáhlý obývací prostor a nabízejí dechberoucí výhled na zasněžené údolí hluboko pod námi. V elegantním, sklem uzavřeném krbu už plápolají jasné plameny. Rozlehlý bar je zásobený tolika prvotřídními lihovinami, že by mě udržely opilou po celé desetiletí. Podlahy jsou z čistě bílého mramoru a lesknou se pod moderními lustry.

Je to ten typ úchvatné místnosti, v níž si normální člověk připadá naprosto bezvýznamný. Stojím u dveří ve svém zmačkaném oblečení.

Vance ukáže prstem na luxusní bílou koženou pohovku a beze slova mi pokyne, abych se posadila.

Kolena se mi třesou příliš silně na to, abych zůstala stát. Poslechnu a zabořím se do drahých polštářů. Do tohoto brutálního světa vysoké hry nepatřím. Stehna mám stále zarudlá a lepkavá z našeho špinavého sblížení na letištní toaletě. Vlasy mám po tom chaotickém letu zacuchané. Dokonce i mé sešlapané baleríny vypadají na naleštěné mramorové podlaze směšně.

Vance ze sebe strhne sako a hodí ho přes židli. Přejde k baru a nalije dvě sklenky jantarové whisky. Neptá se, co chci pít. Podá mi těžkou křišťálovou sklenici a usadí své vysoké tělo na opěrku protějšího křesla přímo naproti mně. Jeho modré oči se uzamknou na mém obličeji.

Dřív než vůbec otevře ústa, si dám dva zoufalé, pálivé doušky alkoholu. Ohnivá tekutina mi sežehne hrdlo a uklidní splašené chvění v žaludku.

Vance odloží veškeré náznaky dobírání a jeho tón se stane neúprosně pragmatickým. „Funguje to následovně. Příštích sedm dní budeme společně navštěvovat každou jednotlivou akci summitu. Uděláš přesně to, co řeknu. Budeš se chovat jako má oddaná přítelkyně. Nic míň, ale ani nic víc. Předvedeš publiku přesvědčivé divadlo. Až ten týden skončí, odejdeš s tučným šekem. Pokud budeš chtít významnou práci na mém území, dostaneš ji. Pokud budeš chtít zmizet, naše cesty se rozejdou. Je mi fuk, jestli utečeš začít nový život na Bali, nebo si založíš kult v horách.“

Loknu si whisky ještě víc. Můj mozek pracuje na plné obrátky a snaží se odhalit skrytou past.

Sevřu těžkou sklenici oběma rukama. „Proč se vůbec obtěžovat touhle propracovanou fraškou? Vždyť to nedává smysl. K čemu to ve skutečnosti potřebuješ?“

Vance si mou tvář zblízka prohlíží. „Znáš Siennu?“

Zamračím se a vylovím tu informaci z nablýskaných časopisů o měňavcích a smečkových oběžníků. Je to nebezpečná, bezohledná supermodelka. Významná podnikatelka. A také bývalá přítelkyně lykanského krále. „Samozřejmě že vím, kdo je Sienna. Tvoje bývalá.“

Vance se napije whisky a čelist se mu napne. „Označení ‚bývalá‘ je až příliš velkorysé. Je to manipulativní osina v zadku, která odmítá zůstat mrtvá. Sienna je momentálně tady na Aljašce a účastní se tohoto summitu. Jako zákeřnou, vykonstruovanou zbraň vytáhla smrtelnou nemoc. Tvrdí, že jí zbývá šest měsíců života, a dožaduje se jedněch posledních společných Vánoc.“

Povytáhnu obočí. „To zní dost dramaticky.“

Vance mě suše opraví. „Je to vydírání. Svou smyšlenou dojemnou historkou zahnala do kouta každého staršího v severních teritoriích. Všem vykládá, že se před její smrtí dáváme znovu dohromady. Ždíme z téhle falešné tragédie maximum. Pokud odmítnu přistoupit na její hru a vzít ji zpátky, překroutí celou situaci a udělá z toho veřejný skandál.“

Zpracovávám jeho temné přiznání. Dílky skládačky do sebe konečně zapadají.

Přejedu prstem po okraji sklenice. „Takže potřebuješ falešnou přítelkyni. Potřebuješ někoho, koho by nikdo nečekal, abys její manipulace zablokoval.“

Položí sklenici na stůl s pevným cinknutím. „Potřebuji opravdovou v očích médií i na politickém žebříčku. Potřebuji ženu s dostatečnou dávkou veřejné potupy spojené s jejím jménem, aby byla pro tisk nekonečně zajímavá, a s dostatkem důstojnosti, aby vedle ní Sienna vypadala jako zoufalá husa.“

Chce použít mé katastrofální veřejné zhroucení s Trentem jako štít proti výhrůžkám supermodelky. Je to geniální. A je to také děsivé.

Zavrtím hlavou a připadám si uboze. „Ale ty jsi král. Mohl bys ukázat prstem a mít v posteli do půlnoci stovku svolných, dokonalých žen.“

Nakloní se dopředu a opře si lokty o kolena. „O to přesně jde, Rowan. Chci takovou, kterou veřejnost nečeká. Chci zašlapat Trenta do země. Chci Siennu pevně odříznout od svého prahu. A chci ženu, která se mi nesesype, když ji donutím křičet na veřejných záchodcích.“

Zírám na něj v němém úžasu. Naprostá arogance toho muže je ohromující.

Zkusím ho popíchnout. „Máš nekonečné zdroje. Proč si prostě nezaplatíš diskrétní, profesionální společnici, která by tu roli sehrála?“

Vance se zlomyslně usměje. „Tuhle cestu jsem jednou přesně zkusil. Ta profesionálka se mě obratem pokusila vydírat o dalších padesát tisíc. Nechal jsem ji na hodinu deportovat.“

Tomu bez váhání věřím.

Opřu se do měkké kůže a zvažuji své děsivé možnosti. Můžu ho odmítnout, vyjít bez halíře do mrazivého sněhu a čelit hněvu svého tyranského manžela sama. Trent využije své právníky, aby mi zničil život, vláčel mé jméno bahnem a nechal mě na dlažbě. Nebo můžu zůstat v tomto dechberoucím penthousu, hrát submisivní trofejní přítelkyni děsivému králi, proplout brutální politikou tohoto týdne a odejít s finanční svobodou.

Ta volba s sebou nese obrovská rizika.

Odložím prázdnou sklenici na mramorový tácek. „Řekněme, že na tuhle šílenou dohodu přistoupím. Co z toho vlastně máš ty, Vancei?“

Jeho hluboký hlas zaduní prostorem mezi námi. „Co myslíš, že z toho mám, Rowan?“

Podívám se na tvrdé linie jeho hrudníku pod rozepnutou košilí. „Sex.“

Ani se nepokusí to popřít. „A ty si užiješ každou jeho vteřinu.“

Jeho nehorázná drzost by měla být obrovským varovným signálem. Místo toho v mé hrudi zažehne hlubokou, palčivou zvědavost zjistit, jak daleko dnes v noci tuto fyzickou dominanci posune. Snažím se představit si nadcházející týden. Neutuchající drby. Velkolepé akce. To, jak Trent zešílí, až mě uvidí zavěšenou do lykanského krále. To, jak se budu probouzet v posteli s mužem, který přesně ví, jak rozebrat mé sebeovládání na kousky.

Chci úder vrátit. Volím ďábla, kterého znám.

Narovnám páteř a odmítám se krčit. „Přistoupím na tvé podmínky. Ale mám své vlastní, naprosto striktní.“

Vance povytáhne jedno tmavé obočí. „Sem s nimi.“

Zvednu prst a dívám se mu zpříma do očí. „Podmínka první. Ohledně tohoto falešného vztahu před sebou nebudeme mít žádná tajemství. Odmítám, aby se se mnou jednalo jako s naivní figurkou. Pokud mám po tvém boku proplouvat touhle brutální politikou, musím přesně vědět, co se děje v zákulisí. Nebudu za blázna.“

Kývne. „Považuj to za vyřízené.“

Zvednu druhý prst a hlas se mi ani nezachvěje. „Podmínka druhá. Potřebuji bezpečnou únikovou cestu. Pokud nám tenhle plán vybuchne do ksichtu, zařídíš, abych mohla zmizet. Odmítám se vrátit k Trentovi nebo čelit ponižujícímu vyhnanství ze smečky jen proto, že si můj nový šéf potřeboval poměřovat síly se svou bývalou přítelkyní.“

Vanceových rtů se dotkne temný úšklebek. „Austrálie by se ti líbila. Mají tam spoustu divokých zvířat. Pokud se situace zvrtne, posadím tě do hodiny do soukromého tryskáče.“

Dívá se na mě, jako by přesně plánoval, jak mi zabránit, abych do toho tryskáče vůbec kdy nastoupila.

Těžce polknu a cítím, jak mi obličej plane tak horkým žárem, až mám pocit, že se v té kožené pohovce dočista rozpustím. Vytlačím ta slova z hrdla a poruším tím veškeré své vychování dobré omegy. „Podmínka třetí. Musíš přísahat, že mě pokaždé uděláš.“

Ticho v penthousu dopadne jako hmatatelná tíha.

Odmítám uhnout pohledem a vyžaduji oční kontakt. „Musím vidět hvězdy. Bez výjimky, Vancei. Trentovi na mém potěšení nikdy nezáleželo. Celé roky do mě cpal smutný, neuspokojivý sex a já se k téhle bídné existenci odmítám vrátit. Pokud chceš mou poddajnost v té posteli, musíš si ji zasloužit.“

Vance zareaguje okamžitě. Přejde prostornou místnost třemi obrovskými, cílevědomými kroky. Dřív než vůbec stihnu zaregistrovat změnu vzdálenosti, tyčí se přímo nade mnou. Drtivý žár vyzařující z jeho těla působí jako lesní požár.

Natáhne se a pevně vezme mou bradu mezi své silné prsty. Nakloní můj obličej vzhůru a donutí mě pohlédnout do svých planoucích, ledově modrých očí. Ze surového dravého hladu v jeho výrazu se mi zatají dech v hrdle.

Nízkým, chraplavým hlasem mi slíbí blížící se sexuální zkázu: „Přivést tě k orgasmu pro mě není žádný problém, drahoušku. Vlastně budeš mít od dnešního večera štěstí, jestli ještě někdy budeš chodit rovně.“