POHLED ROWAN

Vítězoslavně na něj shora lapám po dechu. „Ha.“

„Nechal jsem tě.“

„Jasně že nechal.“

Jeho úsměv je pomalý a šibalský. „Chceš vědět, proč jsem tě nechal?“

„Protože jsi gentleman?“

„Protože se mi líbí tenhle výhled.“ Pohledem sjede po mém těle – košile vyhrnutá vysoko na stehnech, hruď se mi dmýchá, vlasy mám kolem obličeje v naprostém chaosu. „Kvůli tomu se rozhodně vyplatí prohrát sch