POHLED ROWAN

Někdy po třetí hodině ranní se matrace prohne.

Ležím tu už celé hodiny, zírám do stropu a v hlavě se mi pořád dokola honí ta fotka Cleo, která mě v mobilu pálí jako žhavý uhlík.

Spánek se zdá nemožný. Pokaždé, když zavřu oči, vidím Siennu krvácející na mramoru. Vidím, jak Malachi zbledl, když jsem se zeptala, co Carter hledal.

Vidím, jak se ta vlákna množí rychleji, než je stíhám udrž