POHLED ROWAN

„Rowan?“ Jeho hlas se během půl vteřiny změní z hravého v panický. Odtáhne se, snaží se mi ve tmě pohlédnout do tváře a dlaněmi mi rámuje tváře. „Zlato, co se děje? Řekl jsem něco? Sakra, to ten vtip o kozách? Na to bylo moc brzy, promiň, nechtěl jsem…“

„Ne.“ Směju se a brečím zároveň, což je ponižující a trapné, a já nedokážu zastavit ani jedno. „Ne, ty za to nemůžeš. Já jen…“

„Jen c