POHLED ROWAN

Ta otázka mě zaskočí, zasáhne někam do měkkého, nechráněného místa.

„Každý den,“ slyším se říkat a můj hlas zní cize, vzdáleně, jako by vycházel odněkud mimo mé tělo. „Každý boží den jsem myslela na to, že odejdu. Že si sbalím tašku a zmizím uprostřed noci. Že začnu znovu někde, kde mě nenajde.“

„A přesto jsi zůstala.“ Winston nakloní hlavu a prohlíží si mě jako preparát pod sklem. „O