POHLED VANCE

V náručí mi doslova hoří.

V jedné vteřině leží Rowan bezvládně na mé hrudi, v bezvědomí, ale dýchá, a v další její kůže sálá jako pec.

Doslova hoří, vyzařuje z ní tak intenzivní žár, že mi málem naskakují puchýře na dlaních, kroutí se, svíjí a vydává zvuky, které nejsou tak docela výkřiky, ale mají k nim dost blízko na to, aby ve mně všechno ztuhlo krví.

Ne. Ne, ne, ne, ne, ne.

„Rowan