POHLED VANCE

Ta slova ze mě vycházejí špatně. Příliš hluboce, příliš klidně, jako by přicházela odněkud jinud, z jakéhosi temného koutu hluboko ve mně, který jsem celý život držel pod zámkem.

„Vancei.“ Malachiho hlas zopatrní. „Tvoje oči.“

„Co je s nimi?“

„Nemění se zpátky. Zůstávají zlaté.“

Na mých očích mi nezáleží. Nezáleží mi na ničem kromě ženy v mém náručí a toho starce na hřebeni, který jí