POHLED ROWAN

Vance ztuhne.

Zírá dolů na tu žlutou spoušť stékající po jeho dokonalých břišních svalech s výrazem tak hluboké zrady, že propuknu v smích – ten druh smíchu, ze kterého bolí žebra a tečou slzy do očí.

„Ty jsi,“ pronese pomalu a každé slovo odkapává nevírou, „právě nepromarnila má oceněná vejce.“

„Zasloužil sis to.“ Pořád se směju, nedokážu přestat. „To máš za to, že jsi pořád tak nesn