Ve vlhkém suterénu visel těžký, pronikavý pach terpentýnu. Valeria Thorneová stála jako přikovaná a nespouštěla oči z plátna na dřevěném malířském stojanu. *Jarní vášně*. Tak zněl název načmáraný na rámu. Obraz zachycoval siluetu ženy, samé jemné křivky zalité smyslným světlem. Valerii se zadrhl dech v hrdle a hrudí jí projel ledový záchvěv. Zahýbá jí manžel?

Sevřela ruce v pěst, až se jí nehty zaryly do dlaní. Určitě jen přehání. Simon Vance by ji nikdy nepodvedl. Byli nerozluční už od střední školy a za deset let společného života si vybudovali pevné, neotřesitelné zázemí. Ona slavila úspěchy jako obchodní manažerka ve velké korporaci a Simon učil umění na místní univerzitě, kde studentům ukazoval, jak vdechnout barvám život. Peníze nikdy nepředstavovaly problém. Dcerka byla hotový andílek a Simonovi rodiče se k Valerii chovali jako k vlastní dceři.

A co bylo nejdůležitější, v jejich manželství to pořád jiskřilo. Simon se staral, aby plamen nevyhasl. Přímo ji hýčkal. Kdykoli se zbitá vlekla domů z vyčerpávajících večeří s klienty, čekal na ni s připravenou medovou vodou, masíroval jí třeštící spánky a zachraňoval ji před pekelnou kocovinou. Představa, že by takový chlap zahýbal, působila jako absurdní vtip. Simon sice před lety přísahal, že už nikdy nenamaluje portrét jiné ženy, a postava na plátně rozhodně nebyla ona, přesto v sobě musela tu rodící se paranoiu udusit.

Valeria se otočila k malířskému stojanu zády a vyšla po schodech nahoru. Simona našla v kuchyni, jak si nalévá sklenici vody.

„Ahoj. Dole v suterénu jsem viděla ty *Jarní vášně*. Vypadá to fakt skvěle.“ Opřela se o futra a nasadila ležérní tón, zatímco zkoumala jeho tvář, zda v ní nepostřehne sebemenší záškub.

„Ále, nestojí to za řeč. Vedu tenhle semestr figurální kresbu a ti mladí do mě pořád hučeli, ať jim předvedu živou ukázku. Jen jsem to tak narychlo splácal, aby mi dali pokoj.“ Simon se napil vody a odložil sklenici na žulovou linku.

Působil naprosto vyrovnaně. Ve tváři se mu nemihl ani náznak viny. Tíživý uzel ve Valeriině hrudi se rozplynul a vystřídala ho vlna úlevy. Jen dělá z komára velblouda.

„Že narychlo splácal, jo? I z těch tvých rychlovek je pokaždé zatracené mistrovské dílo,“ popíchla ho Valeria se širokým úsměvem.

Zbytek víkendu proběhl nádherně. Valeria měla vzácný den volna, a tak sbalili stan, naložili do SUV gril a vyrazili s dcerkou do přírody. Když Valeria sledovala, jak Simon s malou blbne a s úsměvem od ucha k uchu obrací burgery, zaplavila ji vlna něhy. V té chvíli byla skálopevně přesvědčená, že je nejšťastnější ženou na světě.

Padla noc a jejich vyčerpaná dcerka usnula jako dudek. Valeria vyšla ze sprchy a zabalila se do huňatého ručníku. Postavila se před zamlžené zrcadlo a setřela zkondenzovanou páru, aby si prohlédla obličej. V pětatřiceti letech už si na ní kruté ponocování a networkingové večírky plné alkoholu začínaly vybírat svou daň. Kolem očí se jí začínaly větvit jemné vrásky.

„Tenhle krém proti vráskám je úplně k ničemu,“ zamumlala a vmasírovala si dávku krému do pokožky.

„Tak ho vyhoď, zlato. Měla bys zkusit značku FancyBeauty. Prý vážně funguje a nestojí majlant.“ Zeď otevřených dveří do ložnice odhalovala Simona, který zrovna natřásal polštáře.

Valeria ztuhla. Krém na konečcích prstů jako by jí v tu ránu ledově zastudil.

„Počkej. Odkdy ty vůbec víš něco o dámské kosmetice?“ Prudce se otočila a zabodla do manžela přimhouřené oči.

Simon kosmetice vůbec nerozuměl. Když byl naposledy v zahraničí, poprosila ho, aby jí v bezcelní zóně koupil obyčejný oční krém. Místo toho se vrátil s předraženou lahvičkou naprosto zbytečného pleťového séra. Chlap jako on neměl mít ani ponětí o tom, která méně známá kosmetická značka za něco stojí. Semínko pochybností, které v suterénu zašlápla, se divoce probralo k životu.

„Odkdy tě takové věci zajímají?“ Valeria vyšla z koupelny a její hlas rázem prořízl dosavadní útulnou atmosféru.

„Cože? V práci jsem celý den obklopený ženskými, co neřeší nic jiného než krémy a patlátka. Už to do mě leze čistě osmózou.“ Simon hodil polštář na matraci a lhostejně pokrčil rameny.

Zněl naprosto klidně a přirozeně, ale Valerii se v žaludku zvedla divoká vlna neklidu.

„Nejvíc to samozřejmě hučí Camilla. Pořád lítá do společného kanclu a vykřikuje o injekcích na vrásky a chemickém peelingu. Podle mě to hrozně přehání.“ V jeho hlase zazněla lehká podrážděnost, přesně v tónu muže, kterému lezou na nervy malicherné kancelářské drby.

Camilla byla Valeriina nejlepší kamarádka z vysokoškolských kolejí. Zatímco Valeria stoupala po firemním žebříčku, Camilla zůstala učit na téže univerzitě, kde působil Simon. Valeria se nikdy nebála, že by si ti dva padli do oka. Prakticky se nesnášeli. Camilla neustále tvrdila, že Simon je neschopný budižkničemu, který Valerii táhne ke dnu, a Simon Camillou otevřeně pohrdal jako nafoukanou zlatokopkou.

„Nevozej se po ní. Má to teď hrozně těžké. Donovan řídí tu obří firmu a ona se pořád nervuje, že jí ho přebere nějaká mladá kočka.“ Valeria se své přítelkyně zastala.

Simonova výmluva byla neprůstřelná. Tím, že jako alibi použil otravné kolegyně a její vlastní nejlepší kamarádku, nenechal v obhajobě jedinou trhlinu. Na papíře to dávalo dokonalý smysl. Přesto se Valerií rozlilo mrazivé podezření. Vnitřní hlas jí křičel, že je něco v hlubokém nepořádku. Camilla a ostatní ženy probíraly líčidla, séra a péči o pleť před Simonem za uplynulých deset let snad stokrát. V tu chvíli jí to došlo s děsivou jasností. Přes deset let nekonečných řečí o kosmetice si její manžel dnes večer vůbec poprvé v životě vzpomněl na konkrétní značku.