Valeria zírala na kaštanově hnědý vlas na Simonově rameni. V té jediné vteřině pro ni muž krájející zeleninu představoval naprostého cizince. V hrudi se jí propletla zrada se vztekem a stáhly jí hrdlo do neprodyšného uzlu. Měla chuť křičet. Měla chuť ho chytit pod krkem a okamžitě na něm vymáhat pravdu.

Místo toho na tváři vykouzlila křečovitý úsměv. Letmo a jakoby mimochodem ho poplácala po rameni, obratně ten dlouhý vlas sebrala a sevřela ho v dlani.

„Tady ze mě moc užitku nebude. Půjdu se radši podívat za Hazel.“

Otočila se na patě a vyklidila pole dřív, než by jí spadla maska. Chodbou málem klopýtla, srdce jí divoce bušilo do žeber. Otevřela dveře do dceřina pokoje.

„Ahoj, broučku, vrhni se na ty úkoly. Dneska jsem tu s tebou.“

Hazel od psacího stolu střelila po matce zvláštním pohledem, ale neřekla ani slovo a jen znovu zabořila nos do učebnic. Valeria se posadila na okraj postele. V hlavě měla naprostý chaos. Pomalu rozevřela prsty. Ten jediný kaštanový vlas ji pálil v dlani jako živý drát. Svazoval jí plíce a s každým nádechem způsoboval ostrou bolest. Čí to byl vlas?

V duchu horečně listovala tvářemi. Camilla měla vlasy obarvené na kaštanovou. Ta nová kolegyně, kterou potkala dnes, měla úplně stejný odstín. A dokonce i ta mladá doktorandka, kterou Simon minulý měsíc představil na večírku, nosila přesně tuhle barvu. Najednou v jejích očích vypadala podezřele každá žena, kterou znala.

Valeria neměla ponětí, jak přečkala zbytek večera. Ráno nějakým zázrakem zvládla obvyklou rutinu se Simonem, políbila ho na tvář na rozloučenou a odtáhla se do práce.

Když seděla za stolem, kvartální zprávy a e-maily se jí na monitoru slévaly do beztvarých šmouh. Nedokázala se soustředit.

„Paní Vanceová, tady je ten plán prodeje, co jste chtěla.“

Do kanceláře vstoupila asistentka a položila na stůl nové složky. Valeria vytrhla z otupělosti. Její pohled se okamžitě přisál k asistentčiným dlouhým, vlnitým kaštanovým vlasům. Něco se v ní zlomilo. Dusivá paranoia přetekla v čirou podrážděnost.

„Co všichni máte s tímhle odstínem vlasů? To je nějaké povinné nařízení?“

Asistentka sebou trhla a zaskočeně zírala na tu náhlou vlnu nepřátelství. „Ehm, to je prostě letošní hit. Je vám dobře, paní Vanceová?“

Valeria si promnula spánky a mávnutím ruky dívku propustila. „Ne, nic mi není. Jen potřebuju chvilku klid.“

Dveře cvakly. Valeria potřebovala podstatně víc než jen chvilku. Vytáhla telefon a otevřela anonymní kartu prohlížeče. Prsty jí létaly po displeji, jak hledala diskrétního profesionála. Během deseti minut našla soukromého detektiva s dobrými referencemi, vyplnila poptávkový formulář a odeslala tučnou zálohu.

Zbytek dne se neuvěřitelně vlekl. Když Valeria konečně dorazila domů, dům voněl pečeným česnekem a rozmarýnem. Simon měl jako vždy hotovou večeři. Seděl u stolu s Hazel a tvářil se laskavě a mile.

Valeria seděla naproti němu a srdce se jí trhalo na dva kusy. Jedna její polovina zoufale toužila věřit, že by jí nikdy takhle neublížil. Přece pro to musí existovat logické vysvětlení. Druhá polovina však křičela, že je až příliš mazaný a celou dobu si z ní dělal jen hlupáka.

Pochybnosti bujely jako jedovatý plevel a dusily všechny hezké vzpomínky. Ten ukrytý obraz, drahá kosmetická značka, jeho pochybný rozvrh, Camilliny bohapusté lži a ten jediný nalezený vlas. Důkazy tvořily celou horu a těžce jí doléhaly na ramena.

Následujícího rána Valeria přišla do kanceláře a ani se neobtěžovala otevřít jedinou složku. Oči měla přilepené k obrazovce telefonu. V noci, když Simon spal, nainstalovala do jeho auta skrytou sledovací aplikaci. Nikdy by ji nenapadlo, že si ve vlastním manželství bude muset hrát na špiona.

Digitální tečka na mapě se dala do pohybu. Podle aplikace Simon vysadil Hazel u druhého stupně základní školy. Pak ale změnil směr.

Valeria sledovala displej se zatajeným dechem. O půl hodiny později jeho auto zajelo na jakési parkoviště. Univerzitnímu kampusu se ani nepřiblížil. GPS souřadnice ukazovaly na neznámé místo daleko za třetím městským okruhem.

Do žil jí vystříkl adrenalin. Valeria popadla klíče ze stolu a vyběhla z kanceláře. Nastartovala auto, zatímco se jí v hlavě divoce míhaly živé představy o tom, čeho se tam stane svědkem. Křečovitě svírala volant, až jí zbělely klouby na prstech. Co když Simona načapá s Camillou? Co když to bude nějaká jiná ženská? Co má proboha v takové chvíli dělat?