Z pohledu Nolana:

Stál jsem sám na rozlehlé, větrem ošlehané terase svého střešního bytu v Seaportu a nechal mrazivý noční vítr, aby se mi zařezával do kůže. Pode mnou se zářící světla města slévala v beztvaré moře barev. Telefon jsem svíral tak pevně, až hrozilo, že drahé pouzdro praskne. Obrazovka zářila do tmy a ukazovala prostou řadu číslic, kterou jsem se před půl dekádou přinutil vymazat.

Vy