Blair se otočila na podpatku a beze slova odešla.

Zůstala jsem stát ve Starbucksu a zírala na svou nedotčenou kávu. Ruce se mi třásly. Ne strachem. Čirým, doběla rozpáleným vztekem.

*Ten proradný zmetek.*

Hodila jsem kávu do koše a vyšla na ulici. Studený bostonský vítr mě udeřil do tváře, ale sotva jsem ho vnímala.

Zavibroval mi telefon.

„Piper?“

„Zrovna jsem vyrazila z práce. Kde jsi? Ještě v ka