**Talia**

Pět ráno.

Mé vnitřní hodiny mě vytáhnou z mělkého spánku s neúprosností vězeňského zvonu. Po celých deset let to byl můj čas vstávání – hodina, kdy začínám drhnout tři patra Obsidiánového sídla a chystat snídani pro lidi, kteří mi ani jednou nepoděkovali.

Jaceova paže leží těžce přes můj pas. Maddoxova hruď se zvedá a klesá proti mé páteři v pravidelném rytmu. Dokonce i Zaneův mátový pac