Talia

Polibek na Jaceově tváři pálí jako cejch. Rty mě od toho doteku ještě brní a jeho střelný prach se proměnil – je hřejivý, téměř sladký, jako bych z něj nějak dokázala obrousit tu výbušnou ostrost.

*Co to sakra dělám?*

Moje vlčice ale spokojeně přede a uvelebuje se v Jaceově teple, jako by konečně našla domov.

Trochu se odtáhnu, stále usazená na jeho klíně, a palčivě si uvědomuji Maddoxovu pe