Talia

Ticho po jejich doznání je dusivé – ne proto, že by přestali mluvit, ale proto, že váha jejich slov se mi stále ještě zavrtává do morku kostí. *Mysleli jsme, že jsi nevděčná. Málem jsme tě zabili. Věděli jsme, co děláme.* Pravda sedí v místnosti jako čtvrtá přítomnost, zlomyslná a chladná.

Jenže já jim teď opravdu nechci odpustit, a tak raději mlčím.

A přesto.

Tělo mě zrazuje. Zase.

Moje vlč