Talia

Něco v jeho výrazu povolí. Vstane a dvěma kroky překoná vzdálenost mezi námi. Zastaví se přesně tak blízko, abych musela zaklonit hlavu, pokud se mu chci dívat do očí.

„Děkuju ti,“ zašeptá. „Že nám natolik věříš.“

*Že jim věřím?*

Než stačím ta slova zpracovat, skloní se. Vtiskne mi na čelo polibek – jemný, uctivý, drtivý ve své něze.

V klíně se mi to tak prudce sevře, až vydechnu.

Zane ztuhn