Talia

„Já…“ Hrdlo se mi stáhne. „Nemůžu spát.“

Ticho.

Jace vyskočí na nohy tak prudce, až se pohovka posune. „Co potřebuješ, kotě?“

*Vás.*

Jenže to nedokážu vyslovit. Nedokážu přiznat, že deset let mé nezávislosti se během osmačtyřiceti hodin sesypalo v prach. Že se k smrti bojím být sama. Že jejich pachy jsou to jediné, co dokáže utišit křik v mé hlavě…

„Můžu…“ Hlas se mi zlomí. „Můžu zůstat tady