POHLED SIENNY

„Myslíš si, že jsi výjimečná.“

Myřin hlas se valil jako rozervaný hrom nekonečnou, temnou prázdnotou mé noční můry. Vystoupila z vířící bouře šedého popela, který padal z neviditelného nebe jako sníh. Natáhla ruce a nabízela hroudu temné, bublající země. Mokrá hlína jí prosakovala mezi pěstěnými nehty a vydávala odporný pach síry a rozkladu. Bahno se jí v dlaních kroutilo. Zmítalo se