POHLED SIENNY

Mrazivý ranní vánek pronikal tenkou, zničenou látkou mých zmačkaných hedvábných šatů jako nůž. Každý krok pryč z tichého nemocničního pokoje připadal mému bolavému tělu jako čirá zrada. Nekontrolovatelně jsem se třásla a tiskla si paže k hrudi v zoufalé snaze uchovat si slábnoucí teplo Ronanovy přetrvávající vůně. Na konci ulice se konečně vynořila rozlehlá, impozantní silueta mého p