POHLED SIENNY

Štiplavý pach spáleného peří mě drásal v nose, když jsem vrávorala skličující temnotou. Na okrajích mého zorného pole tančily stíny, kroutily se do obludných tvarů, které se rozplynuly vteřinu poté, co jsem se k nim otočila čelem. Srdce mi bušilo do žeber jako o závod a každý úder byl zoufalou prosbou o únik.

„Nejsi nic zvláštního,“ proplížil se temnotou Myřin hlas, odkapávající jedo