POHLED SIENNY

Cesta k Ronanovi mi splývala v mlhavou šmouhu. Má mysl byla jako rozpolcená vedví – jedna polovina se snažila zpracovat všechno to, co jsem na něj právě vychrlila o Kieře, magii a o tom, jak se můj svět točí příliš rychle, zatímco ta druhá se soustředila na prostý pocit, že se ho držím. Vítr kolem nás bičoval vzduch a já tiskla obličej – mimochodem zakrytý helmou – k jeho zádům, vním