POHLED SIENNY

Ronan tam stál a výraz v jeho tváři měkl; v jeho očích jsem viděla tíhu všeho, co mezi námi zůstalo nevyřčeno. Byla v nich zranitelnost, cosi obnaženého těsně pod povrchem. Jeho obvyklá suverénnost jako by na okamžik zakolísala, jako by se ocitl v pasti mezi tím, co říct chtěl, a tím, k čemu se nedokázal přimět.

„Myslel jsem, že to bude snazší,“ přiznal tiše, hlasem sotva hlasitějším