POHLED KIERY

Šla jsem dál a nohy vlekla po nerovném chodníku. Nebyla jsem si jistá, jestli mířím domů, nebo se prostě jen snažím utéct před vším. Obloha ztemněla, nad hlavou se stahovala těžká mračna a ve vzduchu bylo cítit napětí. V dálce zahřmělo a blesk na okamžik ozářil okolní ulice. Zvedl se vítr, který mi vehnal mráz do morku kostí, ale já to sotva vnímala.

Celiina slova se mi v hlavě přehrá