RONANŮV POHLED

Poklekl jsem před Siennou, ruce jí jemně položil na ramena a zkoumavě se jí zadíval do tváře. Měla napůl přivřené oči a v tlumeném světle byla její kůže nepřirozeně bledá. Byla pod vlivem nějaké drogy. Tím jsem si byl jistý. Při pomyšlení, že by jí – nebo komukoliv jinému – něco takového někdo udělal, se mi vařila krev. Pořád jsem měl chuť toho parchanta vypátrat a vyřídit si to s n