POHLED GAELA

Otcův hlas proťal těžké ticho mého pokoje. „Gaeli, pojď dolů.“

Zavrčel jsem a s okázalou pomalostí se skutálel z postele. Nepochyboval jsem o tom, že to nebyla prosba – u něj to nebyla prosba nikdy. S přehnaným povzdechem jsem se dovlekl ke schodům a vnitřně se obrnil proti jakékoli hlouposti, kvůli níž mě vytáhl z mého útočiště.

Jakmile jsem sešel dolů, strnul jsem. V obývacím pokoji