POHLED SIENNY

Vzduch byl příliš čistý, barvy až moc živé, jako by všechno přetřel štětec nějakého malíře. Hleděla jsem k slunci a nechávala jeho teplo omývat svou kůži. Čím déle jsem se dívala, tím jasnější se zdálo být, jako by se mi vypalovalo do sítnice. Z nějakého důvodu jsem nedokázala odvrátit zrak.

Něco mi zastřelo výhled. Padl na mě stín. „Tohle bys neměla dělat,“ ozval se jemný hlas. „Zka