POHLED GAELA

Došel jsem ke Kieřině posteli a svalil se na ni, až matrace pode mnou klesla. Roztáhl jsem se, jako by mi to tam patřilo, ruce založil za hlavu a začal se smát. Nebyl to můj obvyklý posměšný smích – tenhle byl temnější, s příchutí nevěřícnosti.

Posadil jsem se, hlava se mi pohupovala, jak smích dozníval, a zabodl do ní pronikavý pohled. „Vždycky jsi mi připadala zoufalá, Kiero,“ řekl