POHLED SIENNY

Vzduch v pokoji pro hosty byl nehybný, rušený jen slabým tikáním hodin kdesi v dálce. Displej mého telefonu v šeru místnosti zazářil: 5:30 ráno. Ten čas na mě zíral jako výzva. Vzdychla jsem a přinutila se vstát, zatímco mi na hrudi ležela tíha všeho, co se stalo.

Promnula jsem si spánky a pokusila se setřást ospalost i bolest v srdci. Pokoj pro hosty působil příliš rozlehle, příliš