POHLED KIERY

Ranní světlo pronikalo závěsy a vrhalo na Gaelovu tvář měkkou záři. Ležela jsem tam, přitulená k němu, a cítila nezvyklé teplo. Na okamžik mi všechno připadalo… normální. Jako by to snad, jen možná, mohlo něco znamenat.

Pohnul se a já ho sledovala, jak se posadil, promnul si obličej a pak spustil nohy přes okraj postele. Začal sbírat své oblečení, pohyby měl chvatné a odtažité.

„To je