POHLED SIENNY

Zaklepala jsem na dveře kanceláře paní Hollisové, čelist zatnutou frustrací.

„Dále,“ ozvalo se zevnitř.

Vstoupila jsem, tep mi stále zběsile bušil ze všeho, co se právě stalo. „Potřebuji šaty,“ řekla jsem a snažila se udržet klidný hlas. „Někdo mi podrazil nohy a já polila vínem jednu z hostů.“

Paní Hollisová si povzdechla a promnula si spánky. „Tohle bych od tebe nečekala, Sienno.“