Jared roztrhl druhou obálku zanechanou na posteli. Byla to druhá závěť, adresovaná Miriam. Očima přelétl úhledný rukopis a pohledem utkvěl na adrese hřbitova, načmárané na samém posledním řádku. Zmačkal papír v pěsti, prudce se otočil a vyběhl ze dveří.

Když se jeho vůz řítil prázdnými ulicemi k západnímu předměstí, ledový déšť divoce bičoval čelní sklo. Za normálních okolností ta cesta trvala dvacet minut. Dnes v noci se kvůli neustávajícímu lijáku i tato krátká vzdálenost zdála jako nekonečná noční můra. Ruce svíraly volant tak křečovitě, až mu pod tím náporem zbělely klouby. Nedokázal to pochopit. Nadine byla vždycky tak zářivá, tak odolná a nadaná. Proč by se někdo jako ona vydal na tak temnou, nevratnou cestu?

Na druhém konci města spěchalo bouří k přesně témuž cíli jiné auto. Na zadním sedadle seděla Diana s očima upřenýma na cestu před sebou. Každý její krok poháněla chamtivost. Musela Nadine vyzvednout a donutit ji obléknout svatební šaty pro postaršího pana Garrisona. Ve hře bylo tři sta milionů a ona nehodlala dopustit, aby jí ta holka překazila plány.

Jared na úpatí hory prudce sešlápl brzdy a vyběhl do areálu hřbitova. Ledový déšť se valil přes řady náhrobků a měnil hliněné pěšiny ve zrádné bahniště. Konečně ji spatřil. Nadine ležela zhroucená v blátě přímo před hrobem svého otce. Její křehké tělo tam spočívalo jako bezvládný, zlomený stonek okřehku a promáčené šaty se jí těsně lepily na bledou kůži.

„Nadine!“ vykřikl Jared přes burácející vítr.

Ani se nepohnula. Padl na kolena a ledové bláto mu okamžitě prosáklo kalhotami. Jeho zoufalý pohled zachytil plastovou lahvičku od léků, pohozenou v louži vedle její bezvládné ruky. Na etiketě stálo prášky na spaní a byla prázdná. Hruď mu sevřela čirá hrůza. Vzal její promrzlé tělo do náruče. Nevážila téměř nic.

„Nadine, probuď se! Prosím, neusínej! Neotvírej... nenechávej ty oči zavřené!“ křičel Jared a hlas se mu lámal panikou.

Přitiskl ji pevně k hrudi a vydal se zpátky po blátivé horské stezce, klouzal a padal, ale odmítal ji pustit.

U paty hřbitova zaskřípaly pneumatiky, jak zastavil luxusní sedan. Řidič spěšně vystoupil, aby otevřel deštník.

„Paní Mercerová, jsme na místě.“

Diana vykročila do bouře v zářivých, promáčených červených šatech. Její netrpělivý úšklebek ještě potemněl, když spatřila neznámého muže, jak spěchá po cestě s její dcerou v náručí.

„Ty máš ale drzost, Nadine!“ vyštěkla Diana.

Vykročila vpřed, připravená dívku odtáhnout. Pak se zarazila. Nadinin obličej byl mrtvolně bledý a bezvládně visel přes mužovo rámě. Dianin pohled sklouzl k prázdné lahvičce od léků, kterou Jared svíral v ruce u Nadinina pasu. Slova na etiketě ji udeřila do očí. V mysli se jí rozezněla mrazivá otázka, kterou jí dcera položila před několika dny. *Kdybych ti vrátila život, přestala bys být mou matkou?*

Deštník vyklouzl Dianě z ruky a s rachotem dopadl na mokrou dlažbu. Na zlomek vteřiny se v její tváři zračil šok. Hned vzápětí jej však vystřídala jedovatá zuřivost.

„Ty nevděčná potvoro! Já ti dala život! Jak se opovažuješ mi tohle udělat!“ křičela Diana a hlas se jí třásl ryzím vztekem.

Z auta se vyhrnul Gideon a při pohledu na ten děsivý výjev strnul na místě. Mladší bratr zíral na Nadininu bledou tvář a ve chvíli, kdy si uvědomil finanční dopad celé situace, ovládl jeho rysy panický děs.

„Mami, co budeme dělat? Já už všechny ty peníze, co nám dal pan Garrison předem, vrazil do nové firmy!“ vykřikl Gideon.

Když Jared zaslechl tuto odpornou výměnu, všechno mu do sebe zapadlo. To bezohledné finanční vysávání ho zasáhlo jako fyzická rána. Přesně tohle dohnalo kdysi veselou, silnou Nadine k tomu, aby se zlomila.

Diana pevněji sevřela svou značkovou kabelku a obličej se jí zkřivil do ohavného šklebu.

„Vždycky jsem říkala, že jsme tě neměli mít! Ale tvůj otec na tom trval! Proč ses za něj napřed neprovdala, než ses rozhodla chcípnout? Proč!“ zařvala Diana v naprostém zoufalství.

Jared už jejich odpornou krutost nedokázal snášet ani vteřinu. Zpražil matku i syna pohledem, oči podlité krví čistou zuřivostí.

„Ztraťte se mi z očí. Nenuťte mě to opakovat,“ pronesl Jared chladně.

Gideon vystoupil dopředu a vypjal hruď, aby autoritu neznámého muže zpochybnil.

„Kdo vůbec jste? Je to moje sestra a vy nemáte žádné právo nás odsud vyhánět.“

Jared si ho nevšímal a jen pevněji sevřel Nadine.

Gideon vrhl zoufalý pohled na svou matku.

„Mami, jestli ji okamžitě nedostaneme k panu Garrisonovi, jsme finančně v koncích! Moje firma půjde ke dnu!“ připomněl jí v panickém záchvatu.

Diana se zhluboka nadechla, hruď se jí prudce zvedala, jak zpracovávala synova slova. Znovu získala chladnokrevnost a upřela zrak na Nadinino bezvládné tělo. Čelist se jí zatnula mrazivým odhodláním.

„Dostaň ji do auta. I kdyby ji to mělo zabít, na té svatbě být musí,“ nařídila Diana.